X-Meni ukázali, že je třeba brát comicsové filmy vážně. Spider-Man předvedl jejich komerční potenciál. A Batman začíná vydláždilo cestu, jíž se většina žánrových přírůstků posledních pět let ubírá. Už žádné přehrávání a střelení záporáci. Žádné útoky barviček a zuřivě comicsový nádech, nad kterým by běžní diváci jen zoufale kroutili hlavou. Když přišel Bruce Wayne s tváří Christiana Balea, všichni pochopili, že pokud si superhrdina sáhne na opravdové dno, je to celé mnohem zajímavější. Že když místo stylizovaných lokací stvoříte uvěřitelné město prolezlé korupcí, máte mnohem větší šanci přijít s příběhem, jenž se dokáže rozrůst do nečekané šíře. A může tak dodat souboji dvou ochránců pořádku dostatek hloubky na to, abyste ho považovali za víc než jen drobnou potyčku ideologií.

Batman začíná tohle všechno ždíme na maximum a ještě stíhá být mistrnou ukázkou superhrdinského „originu“. Bohatý sirotek si tu svoje schopnosti a odhodlání zdaleka nevycucává z prstu. Místo toho prochází emotivními veletoči, tvrdým výcvikem a formuje ho mnoho let, během nichž se dobrovolně zoceluje a připravuje na svůj nejzásadnější úkol. Bruce Wayne se konečně stal hrdinou z masa a kostí, jakým nikdy předtím nebyl. Bojovníkem za spravedlnost, jenž si svůj status legendy opravdu vydře. A s hláškujícím sluhou po boku tak mohl ukázat světu, že má comicsový žánr ještě spousta zákoutí, která se dají prozkoumat.

Za celý tenhle obrat samozřejmě vděčíme hlavně jednomu muži. Jmenuje se Christopher Nolan, a než vkročil do světa blockbusterů, trénoval si svoje schopnosti na vypravěčsky vyšperkovaných filmech. Když pak svou oblíbenou nelineárnost využil i v prvních čtyřiceti minutách Batman začíná, dostali jsme brilantní míchačku časových rovin, jejíž nenucenost a vyladěnost se dodnes hodně špatně překonává. To byl ale jen začátek, po kterém jsme se teprve mohli ponořit do světa organizovaného zločinu, jenž může rozvrátit pouze hrdina s ušatou maskou a schopnostmi špičkového ninji.

Nolanova vize Batmana je od začátku namáhavější a špinavější, než by člověk odkojený na comicsárnách z osmdesátek čekal. A překvapuje nejedním odvážným krokem. Místo jediného výrazného záporáka je tu propletená trojice, která si pravidelně předává štafetu. Klasickou dámu v nesnázích nahrazuje nebojácná prokurátorka, ze které se nestává jen lehce získatelná trofej. A konečně Batmobil už nemá půl kilometru a netopýří křidélka, ale je robustním teréňákem, který boří zdi a skáče po střechách. O moc víc si v rámci žánrových mantinelů nelze vymyslet, a dokud je to všechno doprovázeno kanonádou nesmrtelných bonmotů („Pěknej kabát...“), comicsoví nadšenci musí zákonitě skákat radostí.

Jistě, kdekdo nemůže filmu odpustit občas lehce nepřehlednou akci a Katie Holmes. Tyhle nedostatky ale rychle zapadají tváří v tvář tolika věcem, kterými si Batman začíná zajistilo nesmrtelnost. Bylo to Nolanovo vykročení do světa velkých rozpočtů, z čehož filmoví fandové těží dodnes. Christian Bale tu předvedl, že dokáže utáhnout i áčkový blockbuster, a nemusí tedy svoji kariéru stavět jen na hubnutí, magoření nebo šermování pistolemi. A Hans Zimmer dokázal spustit malou hudební revoluci, která by ho letos mohla dovést ke druhému Oscarovi. Celý Hollywood zkrátka dostal šablonu pro výrobu comicových bijáků, u jejichž vymýšlení a propagace se začala drasticky nadužívat slova „temný“ a „realistický“.

Tři roky po Batman začíná sice přišel Temný rytíř, který je špičkou comicsové tvorby a dostal žánr do míst, o kterých se třeba videoherním adaptacím dodnes jen sní. Tam už ale Nolan utekl ke kriminálnímu dramatu, ve kterém nikdy nebude místo pro tisíce let staré sekty, odpařovačky vody a zběsilé jízdy nadzemkou. Na tyhle věci budeme vždycky mít batmanovský restart, který nadále zůstává krystalicky čistou ukázkou toho, jak sloučit moderní filmařinu s hrdiny ze zaprášených kreslených sešitů. A nedělat u toho příliš velké kompromisy. Takhle, vážení, se načínají geniální trilogie…