Původně jsem se chtěl pozastavit nad českým distribučním názvem, který zve div ne na novou sci-fi pecku od Rolanda Emmericha (nebo spin-off případů Foxe Muldera a Dany Scullyové), ale i Všechny prezidentovy muže jsem si kdysi půjčoval s představou, že půjde o něco ve stylu Expendables, a Frost/Nixon budí spíš dojem boxerského mače než verbální přestřelky ve studiu. Tyhle novinářské filmy prostě musí jít štěstíčku trochu naproti - přeložit název jako Washington Post nebo podobně by bylo okamžitou vývrtkou do červených čísel, bez ohledu na sály plněné studenty mediálních oborů, kteří by měli Akta Pentagon jako povinnou četbu, z níž by jim naskakovala - stejně jako jejich západním kolegů v sedmdesátkách při sledování zmíněných Prezidentových mužů - okamžitá erekce a touha svrhnout pomocí dvou odstavců nějaký ten zlovolný režim doma nebo ve světě.

Akta Pentagon: Skrytá válka: FOTOGALERIE

Neustálého ohánění Všemi prezidentovými muži se jen tak nezbavíme. Konverzační majstrštyk Alana J. Pakuly má nosné téma (aféru Watergate), skvělé obsazení (Hoffman, Redford, Robards) a je tak nějak považován za etalon ve svém subžánru. Je v něm vidět ona mravenčí práce, důraz na ověřování zdrojů a sonda do zákulisí novinářského řemesla. Spielberg na něj po 42 letech od premiéry navazuje, resp. mu předchází, protože je poslední záběr Akt Pentagon prvním záběrem Všech prezidentových mužů. A aby toho nebylo málo, loni měl ještě premiéru snímek Mark Felt: Man Who Brought Down the White House o agentovi s přezdívkou Hluboké hrdlo, který byl hlavním zdrojem novinářů ve Všech prezidentových mužů. A co Duel Frost/Nixon? Taky se kolem toho taky motá, takže až přijdete z Akt Pentagon, můžete si naordinovat tematický maraton.

Akta Pentagon se věnují staršímu průšvihu americké vlády, o kterém jste určitě slyšeli. Válka ve Vietnamu byla katastrofou kosmických rozměrů, jejíž následky se snažil Pentagon před veřejností ze všech sil tajit, zatímco ve snaze udržet si čistý štít sypal do válečného mlejnku další peníze a životy mladých kluků. Pár lidí se svědomím však propašovalo tajné zprávy a udělalo fotokopie. První vlaštovka se objevila v New York Times, který měl vždycky všechno první. Ve Washington Post ale nelenili a začali se pídit po zdroji. Šéfredaktor Ben Bradlee (podstatně lidumilnější Tom Hanks, ve srovnání se skvělým, ale přísným Robardsem v Pakulově snímku) odmávne riskantní investigativu i přesto, že majitelka novin Katherine Graham (Meryl Streep) hodlá jít s vlastní kůží na trh - během několika dní doslova zamíří s Postem na burzu - a jakýkoliv skandál by mohl dekády budovanou hodnotu novin spláchnout do záchodu.

Zbytek už si určitě domyslíte, aniž byste bloumali po Wikipedii. Novináři se vykašlou na tlak politiků a vlhké sny mamonářů, začnou dělat svou práci a skládat dohromady střípky skládanky. Kde už jsme to jenom viděli? Ne, teď už se nevracíme do sedmdesátých let, stačí se rozhlédnout kolem. Netřeba tuhle recenzi politizovat, aby si všichni čtenáři uvědomili, že univerzální pravdy vyřčené ve Spielbergově novém filmu platí stejně tak kdysi jako dnes. A po dvou celospolečenských volbách, parlamentních a prezidentských, si pravděpodobně sílu mediální masírky uvědomují všichni, stejně jako fenomén fake news a neuvěřitelnou moc sociálních sítí, které se tradičním novinovým titulům drze vysmívají. I proto je Spielbergův film náplastí všem staromilným idealistům, protože symbolickým návratem o čtyřicet let zpátky ukazuje jednodušší časy, kdy se sice bojovalo na obou stranách barikády tvrdě, ale pravda neměla padesát odstínů, byla trumfem slepé spravedlnosti a pomohla zajistit, že platilo padni komu padni.

Takových happyendů zas tolik není, takže při jejich adaptaci očekáváte absolutní špičku, zvlášť když se chtějí otřít o etalon žánru. A úplně neuškodí, když se v jednom studiu sejdou Spielberg, Hanks a Streep, no ne? Akta Pentagon jsou přesně tou látkou, po které Spielberg občas bez váhání skočí. Jenže jeho politicky zabarvené snímky patří do slabšího ranku. Amistad i Lincoln jsou bohužel snímky, ve kterých emoce ustupují jakési přehnané opatrnosti - tohle je důležité téma, musíme ho správně a hlavně seriózně uchopit. Je to vidět hlavně na úvodu snímku, kde skvělí herci mluví a mluví a mluví, aby diváka patřičně exponovali do událostí doby a představili elitní novinářský tým Washington Postu.

Nemusím snad dodávat, že dnes mají novináři mainstreamovou pověst formovanou spíš Pavlem Novotným než Erikem Taberym a že je celá země v osidlech mediálních oligarchů, takže ono sedmdesátkové retro zní trochu jako z pohádky o dvanácti měsíčcích. Větší průšvih ale je, že Spielberg nedokáže diváka vtáhnout do děje prostřednictvím strachu o postavy nebo osud americké demokracie a svobody slova. Tohle není jako Mnichov nebo Most špionů, kde jde doslova o kejhák. Redakce Washington Postu bojuje o neuchopitelné ideály, které jdou mimo většinu mainstreamového publika - to si Spielberg nakloní až ve druhé půli, kdy novináři konečně drapnou zdroje a začnou chrlit slova v trochu fotogeničtějším balení.

Příběh Akt Pentagon je důležitý, ale bohužel to nedokáže přesvědčivě sdělit komukoliv mimo okruh uvědomělých intelektuálů, kteří do kina jdou s nabiflovaným politickým dějepisem. O to víc si ale všimnou, že jindy skvělí herci jen rutinně deklamují a přivádějí tak historii k životu jako by bezkrevně předčítali z titulní stránky tehdejšího vydání Washington Postu. Ne, tohle k uhranutí davů nestačí, Stevene.

Přehrajte si trailer Možná jsem na snímek až moc přísný, ale Spielberg ho chtěl natočit právě proto, že je během Trumpovy administrativy TAK poplatný době. A právě proto si na něm měl dát záležet a netočit ho v mezičase mezi produkcí a postprodukcí Ready Player One. Nedá tolik práce vysledovat mezi řádky, že jsou Akta Pentagon vlastně jen angažovanou bokovkou, v níž zcela absentuje tvůrčí zápal, kterým jindy Spielberg umí strhnout kohokoliv. Bylo to vidět i v Mostě špionů, kdy byl zas a znovu vidět špičkový vypravěč, co z polozapomenutého příběhu udělal velkolepou báchorku, při níž lze v rámci jedné scény plakat radostí i steskem. O takové horské dráze plné emocí si tu můžete nechat jenom zdát.

Akta Pentagon jsou vážná… odborná… historická. A právě v tom bohužel mírně zatuhlá. Čert vem, že tuhle hru Akademie prohlédla a Spielbergovi nepřisypala už v nominacích. Čert vem, že z toho nebude druhý Schindlerův seznam. Snímek má pořád své nezpochybnitelné kvality, pro které lidé z oboru přimhouří oko a budou držet basu se západními kolegy. Ta sedmička je ale skutečný strop, protože druhým přimhouřeným okem nelze nevidět, že má poslední Spielberg blízko spíš k opravdu solidní televizní minisérii než k dalšímu milníku stříbrného plátna.