Výhodou recenzí na animované hity je skutečnost, že i když se zpozdíte o dva měsíce, pořád daný titul zastihnete na vrcholu filmového potravního řetězce.

Zpívej 2 se i po devíti týdnech v českých kinech stále drží v top desítce nejnavštěvovanějších bijáků, v Americe je dokonce po 62 dnech promítání stále na páté pozici. Premiéry přicházejí a odcházejí, ale Zpívej 2 se jako animovaná trvalka stále drží.

A nutno říct že zaslouženě. Pokračování velké rodinné hitovky samozřejmě hodně spoléhá na popularitu úspěšného prvního dílu, chytlavé písničky, zvířátka i barvičky. Ale v tyhle trumfy věřila i spousta jiné žánrové konkurence, přitom málokterý snímek je dokázal využít na takové úrovni.

Dvojka Zpívej to zvládla dokonce líp než první díl, ačkoliv pracuje s podobně jednorozměrnou zápletkou: Místo talentové show se tentokrát parta chlupáčů pokouší zazářit s monstrózní estrádou, a tak se nejdřív vtírá na jeviště, a pak zkouší, cvičí, trénuje, lehce se handrkuje, aby nakonec vystoupila a sklidila ovace.

V příběhu je přesně nula překvapivých momentů, snad jen razance, s jakou je anihilován hlavní zloduch, příjemně potěší. Trémisti tu překonají sebe sama, vyhnanci si najdou cestu zpět, nezbedníci se polepší a snílci se dočkají satisfakce. Zkrátka vydatná dávka mravního poučení, názorné výchovy i příslibu nadějí do zbytku života.

Podstatnější je ale zjištění, že všechny ty v příběhu povinné nebo rutinně napsané scény jsou podány s naprostým přehledem – s absolutní řemeslnou jistotou a s leckdy i nečekaně velkou působivostí. Suverénní režijní vedení je cítit v každé druhé scéně, ať už v ní jde o vzletné muzicírování, podmanivé dojímání, slapstickový humor nebo ryzí vizuální opulenci. A právě té je mimochodem ve Zpívej 2 požehnaně.

Tvůrci mají zjevně nakoukány ty největší showbizové orgie a nebojí se je zkoušet trumfnout. Naplno tedy využívají možnosti média a upgradeují výjevy ze všech těch Super Bowlů, působivých jevištních performance, vypulírovaných klipů a rozmáchlých stadionových shows. V animácích je možné všechno, proto lze u hudebních čísel zvětšovat měřítko, výtvarně vyšperkovat jejich podání a rozjíždět velkorysé obrazové montáže. Díky téhle klipovitosti se tak míchají silné stránky pohádek, animáků, muzikálů i koncertů v jednu lákavou podívanou.

Po výtvarné stránce jde o špičkovou podívanou, ještě výš je ale Zpívej 2 z hlediska technického podání, když kvalita animace dosahuje pixarovských výšin. Postavičky jsou samozřejmě infantilně stylizované, realističnost prostředí, ve kterém se pohybují, textura látek nebo všechna ta světýlka a odlesky jsou technicky naprosto famózní a měl jsem kolikrát pochybnosti, jestli sleduju doopravdy jen počítačem generovaný animák, a ne kreslené postavičky zasazené mezi skutečné kulisy a rekvizity. Fascinující.

Přehrajte si trailer Soundtrack sice znovu sestává z vlezlého popíku a odrhovaček z hitparád, ve vyprávění ale fungují bez problémů a dobře vyšla i sázka na fláky od U2 jako na hymnické songy, okolo kterých jsou vystavěny emocionální vrcholy vyprávění.

Jeho jednorozměrnost, ta plochost příběhu, je tedy jedinou výraznější brzdou áčkové animované zábavy. Sice by snesla kratší stopáž a možná i víc pomrknutí pro rodičovský doprovod - už tím, že zvládne roztančit prcky a nezprudit dospělé, si ale zaslouží velký respekt.