Jméno Jamese Wana si asi většina z nás bude spojovat s hororovým žánrem. Stál u zrodů sérií Saw, Insidious nebo V zajetí démonů a i když už od nich jako režisér dal ruce pryč, pořád je produkuje a zaštiťuje svým jménem. V současnosti se právě on dělí s producentem Jasonem Blumem o titul hororového krále. Jenže horor mu naštěstí nestačí. Wan v minulosti ukázal, že se nebojí ani jiných žánrů. Jeho Rozsudek smrti je skvělý a neprávem zapadlý revenge thriller, sedmé Rychle a zběsile patří mezi nejlepší díly série a ten Aquaman se mu taky povedl. V pouhých čtyřiačtyřiceti se řadí mezi filmaře, kteří mají v Hollywoodu dveře otevřené a jimž „ne“ řekne málokdo. A on to ví a u Zhoubného zla se toho rozhodl využít. Bez kompromisů. 

Zhoubné zlo je horor, což jste asi poznali z traileru a i kdybyste ho neviděli, tak plakát fakt neláká na romantickou komedii. Jenže tentokrát je trošku jiný, malinko newanovský a pokud bych ho už musel přirovnat k něčemu z jeho filmografie, bude to polozapomenuté Zlověstné ticho. To v kinech svého času vyhořelo, ale Wan do něj tehdy nacpal hromadu nápadů, invence a osobitosti. Před premiérou hlasitě tvrdil, že chtěl natočit „něco jiného“ a naznačoval, že nepůjde o film pro každého. Důležité však evidentně bylo, že byl hlavně pro něj. Ale asi by měl radost, kdyby se líbil i vám. 

Zhoubné zlo: FOTOGALERIE

Psát o Zhoubném zlu není úplně snadné. Wan si tu totiž od začátku hraje se žánry, ale i s diváky a jejich očekáváním. Životem ošklivě zkoušená Madison Mitchell má problém. Občas jakoby se kolem ní zastavil svět a ona vidí, jak tajemný maskovaný zabiják brutálně masakruje své nevinné oběti. Policie jí moc nevěří, vražd ovšem přibývá a postupem času je všem jasné, že pravda se ukrývá v Madisonině minulosti. A víc už vám neřeknu. 

Zpočátku vcelku obyčejně a nenápaditě působící příběh se Wan pokouší vyprávět jako horory z osmdesátých let. Se vším, co k tomu patří. Jednu chvíli jeho novinka připomene italské giallo, občas se tu jede skoro až ve slasherovém stylu a v jistých momentech režisér otevřeně skládá poklony svým oblíbeným tvůrcům téhle éry. Důležité však je, že režisér tu neskládá pocty tím, že by se mu potutelně vysmíval a snažil se naznačovat, že on i publikum vědí, jak to v těhle snímcích chodí a že znají jejich pravidla. Wan netočí další Vřískot nebo Halloween H20, nepotřebuje pravidla ohýbat a utahovat si z nich. Místo toho důstojně hraje podle nich a to mnohdy až za hranu. A tady nastává potenciální problém a rozdělení na skupiny „to je ale blbost“ a „to je ale blbost, je to skvělý!“

Ve Zhoubném zlu je spousta momentů, kdy budete mít pocit, že ti herci hrají nějak špatně, že ta či ona scéna nedává smysl. Že při téhle honičce jednoduše nemohla postava A dohnat postavu B a že těch klišé o vědeckých experimentech, vraždících přízracích a vrzajících dveřích je prostě trochu moc. Že je divné, když dům hlavní hrdinky v každém záběru obklopuje mlha a zvraty jsou často takové, že je nevystihuje ani slovo „absurdní“. Jenomže Wan to ví taky a spoléhá na to, že jeho svižná režie a ona nepokrytá absurdnost několika momentů donutí diváka k tomu, aby se naladil na stejnou vlnu jako on a tyhle věci si užije tak, jako si je užil on sám. Zhoubné zlo je horor ve stylu osmdesátkových béček. A v tomhle směru jde na dřeň se vším dobrým a špatným, co k tomu patří. Záleží na každém, jestli to bude brát jako problém, pozitivum nebo jen jako experiment režiséra, který dostal absolutně volnou ruku a natočil film hlavně pro sebe. 

Zhoubné zlo mi hodně připomnělo Raimiho Stáhni mě do pekla. To byl taky vcelku levný snímek bez velkých hvězd, ve kterém se ale jeho tvůrce vrátil ke svým kořenům a natočil si s nadsázkou malou volovinu pro radost. S tím, že od začátku nejspíš sám moc dobře věděl, že velká část diváků jeho dílo nepřijme, nebo se mu rovnou vysměje. Jenže Wan je po Aquamanovi ve stejné pozici jako Raimi po Spider-Manech. Může si dovolit tohle neřešit a dělat věci, u nichž si budete buď vrnět nadšením, nebo znechuceně film vypínat a nadávat na Wana jako na magora bez schopnosti krotit se. 

Přehrajte si trailer Zhoubné zlo spoustu lidí naštve. Hlavně ty diváky, kteří na něj půjdou s tím, že dostanou další Insidious nebo V zajetí démonů. Zhoubné zlo je hravá, zábavná, vychytralá podívaná od velmi schopného tvůrce, jenž si řekl, že tentokrát chce být hlavně fanoušek. A ať už vám jeho novinka sedne, nebo ji znechuceně vypnete (šance je tak padesát na padesát), rozhodně byste ji měli zkusit. Osobně jsem velmi rád, že Wan zvládl z velkého Hollywoodu utéct zpátky k malým a „svým“ filmům. I když to možná bude v jeho kariéře naposledy.