Tak takhle nějak si představuju filmovou adaptaci fotorománu z Bravíčka. Potravu pro novou generaci slečinek, která miluje Twilight natolik, že s ním každoročně boří ceny MTV. Waiting for Forever bude dost možná jen další z řady malých romancí, které představí decentní příběh v indie balení, a rychle pošupajdí do zapomnění jako docela pěkně strávená hodinka a půl. Nic proti tomu. Jenže její prezentace je až provokativně prvoplánová a musíte zapojit hlavu, abyste pod ní onu nadějnou oddychovku našli. Vždycky zachraňující Richard Jenkins je tu totiž zapleten do příběhu přežehleného modela s kloboukem, jenž se snaží nabalit pořád roztomilou Rachel Bilson. Proč zrovna on? Protože se bude nejlépe vyjímat na obálce výše zmíněného časopisu. Čert vem jeho herecké schopnosti, které zpochybňuje každý další usměvavý pohled. Tady se hraje na zaměnitelný popík a font ukradený od maxipříšerek, kteréžto mají evokovat přítulnou story pro každou mladou slečnu. Inu, pokud má kina navštívit tahle cílovka, je to zřejmě v pořádku. Proč mám ale pocit, že se hluboko pod povrchem skrývaly maličko větší ambice, jež bylo třeba při propagaci zahladit?
