Jako by se do Waist Deep otiskla celá esence 80. let a 90. let: Unesli mi příbuzného, ale budu drsňák a dojdu si pro něj sám. Premisa tak prostá, že by ji vymyslelo i pětileté děcko, je navíc obalena drsně „negerským“ faceliftem. Pro „bratry“ byly tyhle věci kolem rodin vždycky o něco zásadnější. Trailer otevírá povinná scéna s únosem, uzavřena obligátní zpomalovačkou na zdrchaného otce. A pak už na scénu přichází spousta drsných svalnatých černochů v bílých tílkách, s tetováním i bez něj, s kvérem nebo dvěma a podívaná může začít. Navalíš nám do zítra sto táců, jinak už nebudeš tatínkem, ale jen vyřízenou troskou, která si bude do konce života vyčítat, že může za smrt svého dítěte. Co s tím má společného vnadná pohledná černošská modelka? To je prakticky úplně jedno, hlavně že je to modelka a je pohledná. Ostatně na nic jiného než na prvotní efekt se tu nehraje a něco jako zmínka o druhém filmovém plánu by bylo čirým výsměchem. Jde o ten druh tupé zábavy, na kterém se má vyzkoušet, zda ten který jedinec náhodou nemá šanci stát se novou akční hvězdou áčkové svítivosti a pokud ano, hlavně ať u toho je naše produkční společnost. A jestli ne, ať ten film moc nestojí, je v něm pro jistotu spousta zbraní, rychlých aut, řečí o pomstě a když v traileru bude hrát hip-hop a konečný sestřih bude u zdravotně chatrnějších jedinců vyvolávat epileptické záchvaty, tak jen dobře. To je přece to, co dnešní divák chce, no ne? Ať už si o tom myslíte cokoliv (jako bych vás slyšel ;), tahle ukázka je tak roztomile tupá a univerzálně nezávadná, že by mi bylo líto odpálit ji něčím menším než triem našich žlutých mrch a konstatováním, že jednou za čas takový film nejen s klidem rozdýcháme, ale především potřebujeme ;).