Ten příběh je starý jako lidstvo samo. Muž opouští civilizaci a vrhá se do lůna přírody. Aby objevil živočicha v sobě, zklidnil duši, prostě obnažil svou animální anime. V Emilu Hirschovi můžeme velmi snadno zpozorovat Seana Penna. Stejný účes, stejné strniště, stejná jistota, že pod trikem spatříte svalnaté tělo, z něhož se řine pot. Do další velké herecké příležitosti pro kluka od vedle Penn zjevně vpisoval své vlastní démony. Jako človek, který mnohokrát zhuntoval své tělo, jako tvůrce, jenž měl vždy potřebu řešit problémy chlapsky (tj. přímo, rázně a někdy tak trochu tupě). Pak mu můžeme výpravu k sobě samému snadno uvěřit. Videoklipové zpomalovačky malinko varují před přírodopisným kýčem, v tomhle prosoleném tělo, jež se žene na aljašské vrcholky, ale lze povětšinou cítit ryzí přesvědčení. Jakousi pravost pocitů, co ji nezaženou ani omalovánkové výjevy z nádherných scenérií a značková péřovka na Hirschově hřbetu. Jen ten Vince Vaughn by se neměl pouštět do dramat, která protestují proti mužům s životním stylem Davida Beckhama. Nesvatbovi z něj vyrobili věčného šaška.
