„Life is simple now. They just have to do what I say.“ Wow, John Travolta skutečně ví, jak zaujmout. Ve fešně scottovsky stylizovaném traileru znovuobjevuje tu část sama sebe, která řve na diváky „zatraceně, vždyť já mám charisma jako blázen, proč točím tak špatné filmy?“. A Scott už se nedokáže udržet na uzdě, jako dovedl v minulé ukázce. Vzduchem lítají jeho oblíbené filtry a rozostřovačky, i když se tu dneska střihá pořád poněkud mírněji, než jsme u něj zvyklí. Tohle všechno platí pro první polovinu traileru, která uvádí oba borce (Travoltu a Washingtona) na scénu a svede je k jednostranně chtěné konfrontaci. Pomine-te li to, že málokdy uvidíte logo filmu už v první půlminutě ukázky, až do okamžiku, než John Turturro legračně vypoulí oči na váš monitor, se tu nic mimořádného děje. Tedy zdánlivě. Střihačská partička od Pelhamu totiž už od začátku začíná pomalu vetkávat mezi obrazy ono slavné „tense“, aby vás od bodu zmiňované okopouličské momentky nakopla do výšin naprosto nevídaných. Poznáte to podle toho, že sebou najednou nervózně cuknete. Zlámaný rytmus (avšak umětelsky!) mimo jakékoliv zvyky, Travoltův countdown, doprovodné kytary (vystřídaná naléhavou elektronickou smyčkou) záhy tvoří velkou trojku pro tenhle den. Trojku, která na těch pár vteřin zcela zahltí smysly a má tu moc vás dostat pod křídla absolutního hodnocení (ohulené repráky podmínkou!). Zpětně si pak lze uvědomit, jak je dobrá i ta první půlka. Na ploše dvou a půl minut se s přehledem zvládl dovyprávět celý film, aniž by ztratil cokoliv na stylu a něco podstatného vynechal. Nevídaný kus, takže to s tím absolutním počtem pěticípých mrch prostě risknu. Na nich se bezpochyby neshodneme všichni, ale soukromě se vám přiznám, že – jak říkají s oblibou Američani – "this just made my day".
