S kariérou Nicolase Cage je to jak na horské dráze. Nejdřív platil za držitele Oscara, v devadesátkách za akčního hrdinu, potom byl kvůli kývnutí i na tu nejhorší filmovou žumpu všem pro smích, aby se v posledních letech přes několik bizarních (tedy v tom dobrém slova smyslu) rolí dočkal u diváků milosti a v podstatě se stal i jejich oblíbencem, který si svou přepálenou polohu užívá a dělá si z ní i sám srandu. Jeho návrat do divácké přízně měl pak potvrdit komediální film The Unbearable Weight of Massive Talent, v němž Nicolas Cage hraje sám sebe a snímek měl být v podstatě šíleným ohlédnutím za jeho životem a kariérou. Prostě námět, který si říká o správně svižně, odvážné a také meta pojetí s potenciálem stát u fanoušků velkou kultovkou. Jenže tahle ulítlá jízda se zadrhla někde uprostřed cesty.

Nicolas Cage se nám tedy opravdu představuje jako Nicolas Cage. Herec, jenž trpělivě hledá svou další velkou hereckou šanci, co ho vrátí do první ligy a do té doby bere prakticky všechno. Peníze pak vesele utrácí, povídá si se svým přepáleným já z devadesátek a své dospívající dceři se moc nevěnuje. Kvůli prázdnému bankovnímu účtu navíc musí kývnout i na tu největší zoufalost – účasti na oslavě narozenin miliardáře Javiho, jenž je jeho celoživotním fandou. Netradiční dvojka si k sobě brzo najde cestu, tu si k herci však najdou i agenti CIA. Pro ty je totiž Javi nebezpečný zločinec, který unesl dceru tamního politika, a najímají si Cage jako svého špeha. Co když je ovšem všechno tak trochu jinak?

I když má film potenciál stát přepálenou meta hříčkou, poctou hlavnímu herci, parodií či originálním kouskem, němž bude hlavní hvězda retrospektivně a svěžím způsobem hodnotit svou kariéru, Massive Talent nakonec bohužel není ani jedno z toho. Ve výsledku se totiž jedná o zcela obyčejnou buddy komedií, co se od konkurence zase příliš neodlišuje. Ano, odkazy na Cageovy památné kousky se to tu jenom hemží a několik hlášek či scén vám celkem jednoduše vykouzlí úsměv na tváři. Jenže se člověk nemůže zbavit dojmu, že se z toho s nápaditými tvůrci dalo vytřískat mnohem víc. 

Příběhová omáčka okolo Javiho vlastně příliš netáhne a je rozmělňována dosti klišovitou Cageovou rodinou linkou, která všechno to blbnutí a hláškování jen zbytečně zdržuje a snímek zejména v polovině ztrácí dech. V poslední třetině sice díky akčnějšímu finiši opět dostane šťávu a potřebný drajv, i přesto ale není divák plně uspokojen. A to zejména kvůli režisérovi Tomu Gormicanovi, který se projevil jako naprostý rutinér, co řadu potenciálních třeskutých scén zabíjí svou nenápaditostí a poměrně fádním vizuálem.

Dalo by se pak říct, že jediný, kdo novinku táhne bez zaváhání vpřed, je právě Nicolase Cage. Herecký matador je zde opravdu ve svém živlu, užívá si své typické přehrávání, řvaní i neuvěřitelné grimasy a umí prodat i tu nejpitomější hlášku. Pedro Pascal sice nepobral příliš komediálního talentu, i přesto se mu daří hlavní hvězdě poměrně solidně sekundovat a jako jediný stačí jeho zběsilému tempu. Jenže jsou na to minimálně v herecké části sami, a i když se snaží vydolovat humor skoro z každé scény, někdy na to zkrátka nestačí.

Přehrajte si trailer Možná se vám zdá moje recenze přísná a výsledné šestkové hodnocení v tomto kontextu až příliš pozitivní. To je ovšem tím, že Massive Talent je pořád solidní odpočinkovou komedií s ze řetězu utrženým ústředním představitelem a několika skvělými pomrknutími na jeho kariéru. Problém je, že tohle měl být prostě daleko větší odvaz, jenž bude mít v Cageově filmografii své zvláštní místo a kultovní statut. Tady se ale až moc spoléhá na komediální jistotu a ve všech cestách, jakými se mohli autoři vydat, se zůstává někde v polovině. Když si vzpomenu jak hezky a rafinovaně pracoval se svou kariérou třeba Van Damme v JCVD, tak Cageova legrácka přeci jen viditelně zaostává. Jeden z potenciálně nejoriginálnějších a nejvtipnějších filmů roku se tu zkrátka neurodil.