Mám pro Dreamworks jenom tři slova: Vraťte nám Michaela! Předpokládám, že tenhle osamělý výkřik do tmy by vám asi nestačil, takže se pokusím to na několika řádcích rozvést. Michaela jsem měl jako režiséra vždycky rád, protože jakkoliv nebyl nikdy příliš politicky korektní a jeho filmy se nepodobaly zrovna IQ testům, uměl dokonale skloubit vizuálně perfektní záběry s nenuceným koktejlem humoru a akce. Možná si říkáte, že točit podobné akční filmy umí každý, ale schválně si spočítejte ke kolika "bayovkám" máte výhrady nespadající do kolonky "vždyť to má hrozně stupidní scénář". Nechci tu z Michaela dělat boha, jenom se chci dostat k jednoduchému a srozumitelnému sdělení: Ostrov není bayovka.

Vždycky se mi líbilo, že Michael zůstal svůj. Zvládnul přejít z "komorních" akčňáků k dvousetmilionovým blockbusterům (Armageddon, Pearl Harbor) a zase zpátky (Bad Boys II), ale odchod od Jerryho Bruckheimera a jakýsi pomyslný výlet do světa seriózních filmů láme našemu celuloidovému hrdinovi vaz. A přitom to první dvě třetiny filmu ani nevypadá, že by to byla chyba nevybouřeného Caspiana Tredwell-Owena, ten si rozjíždí svojí klonovací zápletku, sem tam mu do ní spadne nějaký fórek (žehnejte bohu za postavu Stevea Buscemiho) a všechno je evidentně inspirované klasickými sci-fi filmy let dávno minulých, takže první půlhodinka by se dala označit i za jemné retro.

Jenže jakmile Ewan McGregor a Scarlett Johansson (oba hrají klony s duší patnáctiletého dítěte, paradoxně to mnohem lépe působí u staršího Ewana, Scarlett tahle role moc nesedí, takže se omezí na to, že vypadá božsky) zjistí "vo co go" a začnou utíkat o život, předvede nám Michael temnou stránku své duše. Nikdy jsem nezpochybňoval jeho řemeslo, ale během natáčení Ostrova mu zřejmě zdechnul steadicam operátor, nebo se Michael loni příliš koukal na Greengrassův Bournův mýtus. Veškeré akční scény jsou zběsile roztřesené a stříhané na zlomky vteřin, což by se vám rychle přejedlo i u tříminutového videoklipu. Nechápu jak k tomu došlo, protože Bay byl vždy pověstný pomalými jízdami, náročnými záběry neviditelně skládanými z několika pohybů kamery a samozřejmě klasickou "vývrtkou", která obtáčí hlavní hrdiny (alespoň tohle tu zůstalo, i když v hodně nenápadné formě).

Ještě nikdy jsem neviděl tak mohutnou degradaci režijního stylu, jako by Michael "nestíhal" termíny a musel všechno flákat. Čas od času se sice vyškrábe z louže nějakým zajímavějším záběrem, ale vzápětí ho ubije střihovou skladbou. Bohužel je vidět, jak moc jeho filmy stály na technickém provedení (nepovažuji to za mínus), když tahle důležitá složka chybí, jen těžko se hledají body k dobru.

Rád bych jenom podotknul, že když něco fláká Michael Bay, pořád ještě to stačí na polovičku letošní konkurence, takže technická stránka není úplně špatná... je prostě jenom průměrná a většinu stopáže jí drží nad vodou zajímavá zápletka (zajímavá v případě, že vám připadala zajímavá zápletka Schwarzeneggerova Šestého dne... mě ano ;), v poslední půlhodině však snímek přichází i o tohle trumfové eso, ve chvíli, kdy se chce vrátit z akční polohy (prostředek filmu) do té filozofické, ošklivě narazí a začne fungovat tak nějak na tři válce. Jedná se o pasáž s výměnou náramků (nebrečte, stejně jste se všechno už dozvěděli v trailerech ;), která je provedena doslova edwoodovským způsobem. Od toho momentu už filmu "neuvěříte" a atmosféra se z filmu vysype jako právě prostřelené okno.

Neházím teď Michaela do žita, ale svým způsobem jsem rád, že Ostrov neměl komerční úspěch. I když to nemá nic společného s jeho kvalitami, jako spíš s tím, že americké publikum prostě nehodlá chodit na nějakou britského floutka (škoda, Ewan by si trochu pozornosti zasloužil). Je sobecké po Michaelovi chtít, aby se vrátil do původního stavu a proto byl můj výkřik v úvodu myšlen spíše obrazně. Bay se však tentokrát vydal do slepé uličky a je škoda, že musel takhle tvrdě narazit, i proto, že narážíme s ním.