Iluzionista se u nás natáčel před dobrým rokem a půl a pak se o něm dlouho nemluvilo. Tvůrci jakoby čekali, až to s kampaní rozbalí jejich přímý konkurent Christopher Nolan se svým Dokonalým trikem, aby bylo s kým soupeřit o diváckou přízeň. Jak dopadl Iluzionista už víme a nebudeme o tom mlčet.

Než se dostaneme k detailům, přijměte ochutnávku z distribučních materiálů, které ve většině případů chápu buď jako vyjádření snahy neúspěšných tvůrců, kam to chtěli dotáhnout - a nedotáhli -, a nebo těch úspěšných, kteří se zpětně pokoušejí racionalizovat, proč mají plnou kasičku. A pak se jim z úst derou slovní spojení typu „jen co jsem ten scénář dostal do ruky, hned mi bylo jasné, že to bude hit.“ Ale pojďme ke slíbeným citacím, převzatých z materiálů distribuční společnosti Bioscop: „...producenti znali příběh /Eisenheim the Illusionist - pozn. red./ velmi dobře, ale přiznali, že si nejsou zcela jistí, jak z něho vytvořit celovečerní film. Burger to však brzy vymyslel. Koppelman a Levien tedy získali práva na povídku, vše ale museli stihnout ve velmi krátké době. Scénář měl být hotov během šesti měsíců."

Obávám se, že Neil Burger vymyslel akorát to, jak z povídky udělat film hodný televizní obrazovky, na jehož dramatické kvality se zase až tak velké nároky nekladou. Sledovat Eisenheimův příběh v bedně, dám mu slušných šest sedm hvězdiček z deseti a všichni můžeme jít na pivo, povídat si o tom, jak nás Nolan (doufejme) ani napočtvrté nezklame a nebo vést slintavé debaty o přednostech Jessicy Biel (Iluzionista) versus Scarlett Johansson (Dokonalý trik). Jenže povídka s potenciálem na hodinu se roztáhla na 110 minut a je z toho pěkná polízanice. Americká kritika však opět pěje ódy. Jak jinak. Zřejmě jim to sépiově tónované staré c.k. mocnářství už z principu připadá hrozně cool. My – slovy Cimrmana - co jsme byli před Rakouskem, a jsme i po něm, jsme poněkud ostražitější...

Iluzionistu chápu jako pokus o racionalizaci pověsti o kabaretním kouzelníkovi, na kterého se v lidové slovesnosti s odstupem vždycky nabalují stále nové a nové mytologické vrstvy. Burger volí perspektivu vnímavého inspektora Uhla (Paul Giamatti), který si na popud svých nadřízených hledá záminku, jak mezi lidmi populárního Eisenheima (Edward Norton) dostat do šatlavy. Uhla, tohoto muže věku páry, prostě vídeňskou kávou neopijete. Tvůrci nám sice čas od času trošku poodhalí - k Uhlově radosti, že to tušil - jaké složité mechanismy Eisenheim k omráčení publika používá, ale ten nám jako každý správný iluzionista dá spatřit jen ty karty, které chce. Na filmu Iluzionista si cením, že s tajemstvím dokáže umně balancovat až do samého konce, dostáváme značně prosívané informace, a stále dokola se vkrádá, že Eisenheim přece jen zaprodal svou duši ďáblu a díky tomu dělá činy, na které rozum nestačí. Takže variace na princip nespolehlivého vypravěče. Nápad dobrý, jeho zpracování je místy ucházející, sám o sobě však příběh vrže jak husí brk, jemuž se v kalamáři nedostává dost inkoustu. Je to taková krotká vyprávěnka na nedělní čaj o páté.

Rozměr tajemství má i svou negativní složku. Stále totiž budete očekávat, že se z toho vyklube něco víc, než se vám nakonec dostane. Závěrečná vysvětlovačka, která má pokrýt vypravěčovy mezery, a u níž se má dostavit naše sborové „wow," je bohužel tak rychlá a odfláklá, že napoprvé ji zvládne pochytit jen absolvent Cambridge. Takže „to“ tam zřejmě někde bylo, ale na můj vkus to režisér mohl trochu vyšperkovat, případně se tohohle scenáristického klišé vyvarovat. Paul Giamatti alias Uhl s vědoucím úsměvem chápe všechny dílky mozaiky, u diváka se tahle reakce dostaví jen stěží. Možná i kvůli tomu, že příběh je rozehrán poněkud jednoznačněji a vysvětlování typu „od samého začátku jste v tom měli vidět tohle,“ tam působí jako pěst na oko. Právě nakonec se také odhalí, že příběh je zbytečně natahovaný a o Eisenheimovi a jeho vášni k Sofii, natož o Sofii jako takové, jsme se vlastně nedozvěděli nic. Pokud jej chtěl Burger nechat zahaleného, bez toho, aniž bychom k němu nějak pronikli, pak nějak nechápu důvod vzniku. Je to paradox, ale na blockbuster je Iluzionista v tom nejširším slova smyslu příliš intelektuálský, na krmi pro návštěvníky artfilmů zase čajíček.

Nepopírám, že Paul Giamatti hraje velmi slušně, ostatně jako vždy, ale tak nějak nechápu, proč se vlastně film jmenuje Iluzionista a ne Uhl. Norton, zdá se, prolomil pravidlo, že nebude hrát ve špatném filmu a tentokrát si na plátně vybírá dovolenou. A to nejen tím, že je na něm méně, než by se vzhledem k titulu očekávalo, ale i kvůli tomu, že ve většině scén vypadá velmi nesoustředěně a jakoby duchem nepřítomen (záměr?). Jeho výkon prostě nemá šťávu a osudovost bludného Holanďana/žida aby v ní pohledal (záměr?). Příjemným zjištěním je, že Rufus Sewell se pomalu ale jistě dere mezi herce, kteří film pozvedají o minimálně jednu kvalitativní úroveň. Škoda jen, že jeho korunní princ Leopold neměl víc prostoru a Burger ho po většinu stopáže maluje jen z černé a bílé. Monologů typu závěrečné “chtěl jsem zachránit mocnářství,” bych rád slyšel víc. No a Jessica Biel je... prostě Jessica Biel. Místy docela hezká, ale jako Sofie, která by hlavního hrdinu měla sexuálně i intelektuálně rozhicovat, docela bezkrevná až unylá.

Poznámka na okraj: upřímně se divím, že našemu postprodukčnímu trikovému studiu UPP někdo dává zakázky na hollywoodské filmy. Jejich portfolio absolvovaných projektů je slušné, ale většina triků Iluzionisty vypadá jak z Ječmínka ze Studia kamarád, a ne z filmu, ve kterém se rozpočet pohybuje v řádu miliónů. Dolarů. Pokud chcete abych byl konkrétnější – scény typu létající flétna, zmizení stromu, rychlorůst pomerančovníku – vypadají jako z troškovského Z pekla štěstí, které má UPP taky na pažbě. Koho zajímá, že na to v UPP měli jen 40 dnů? Obávám se, že evokace autochromu (raného proces barevné fotografie), který má přikrýt nedokonalosti a nížiny rozpočtu, to nezachrání. Právě tahle „udělávka“ se totiž přejí jako první. V UPP holt mají z pekla štěstí...

Jak vidno, během celého Iluzionisty jsem pořád něco nechápal. Jsem vlastně docela rád, že mám Iluzionistu v kolonce „viděno,“ splnil jsem svou redakční povinnost, a tuhle uspávající přehlídku promrhaných možností už podruhé vidět nemusím. A vůbec, jdu si raději pustit Dobrodružství kriminalistiky. Americkým kolegům přes oceán posílám dotaz: „Why, Mr. Andreson? Why?“