Každoročně se i do kin dostanou filmy, při jejichž sledování se vám hromadí v hlavě tolik nadávek, že se až začnete bát, jestli se do recenze nakonec všechny vejdou. Ještě o něco horší to pak mají témata, ke kterým máte nějaký vztah a můžete tak scenáristu či režiséra snadno usvědčit z totálních podpásovek. A úplně nejhorší je, když se zároveň jedná o film, který nikdo nechtěl a všichni si o něm předem mysleli, že ho někdo podělá. Chtěl bych před následujícím výpraskem pogratulovat tvůrcům Rychle a zběsile 3 - s přehledem vyhrávají ve všech zmíněných kategoriích. A teď... stáhnout gatě, vytáhnout rákosky a jde se na to. :)

Vezmeme to hezky od začátku. Šel jsem na projekci s tím, že dám šanci hlavnímu týpkovi, další pokřivené momentce ze zákulisí japonské kultury a překousnu i fakt, že driftování je v myslích amerických scenáristů něčím, co se praktikuje čistě proto, že to vypadá cool. Dokonce budu chvíli i věřit, že Justin Lin je zručný režisér a Annapolis měl otřesné kritiky jen nešťastnou shodou náhod. Ve zkratce řečeno... pokusím se být milý. Řeknu vám upřímně, vydrželo mi to asi pět minut. Během téhle krátké doby se stihnul Lucas Black pohádat s nějakým buranem, kterému tatínek k narozeninám nadělil Vipera a rozhodl se s ním závodit o výstavní blondýnu ve svém nevýstavním muscle caru. Scénář velí Seanovi (Black) vyhrát nějak napínavě, což v reálu vypadá tak, že maník s Viperem, prokazatelně silnějším vozem, jede absolutně bezchybně a Sean cestou zbourá co se jen dá. Nakonec ale prostřednictvím několika zkratek a nenadálého zrychlení na rovinkách, za které by se nemusela stydět ani F-16tka, vyhraje, načež se po průjezdu cílovou rovinkou totálně zruší. Prostě lama největší.

"Šup s lamou do Japonska"

Přesně po vzoru tisíckrát prošmejděného klišé se Sean vydává do Japonska, kde žije jeho strýc. Kdyby odmítnul, američtí dopraváci by s ním udělali krátký proces - v jeho rejstříku už je příliš mnoho "obecných ohrožení dopravy" a při jeho jízdním stylu není těžké tomu uvěřit. Čemu se naopak věří těžko je další vývoj děje. Jenom mě chvilku poslouchejte, nebude to bolet: Sean přijede do Japonska, pozdraví strejdu, který dole v dílně zádumčivě opravuje prastarého Mustanga a jde do školy. Neumí ani slovo japonsky a přesto normálně studuje, vybavuje se s yakuzákama a dokonce začne balit jedinou nejaponskou studentku v celém Tokiu a to prosím bez asistence Bow Wowa. Eh... vy nevíte, kdo je Bow Wow? Neviděli jste Like Mike? To je jedině dobře. Tak stáhněte okýnka, popojedem.

Poté co vám Justin Lin svým omezeným režijním obzorem předvede, že Tokio je vlastně jen Las Vegas s nerozluštitelnými nápisy, podivnými tvory, co konzumují syrové ryby a jsou závislí na automatech, je na čase navštívit místní racing scénu. Opět se nejedná o nic, co už byste předtím neviděli - yakuzáci jsou div ne moderní samurajové, jejich groupies sledují závody prostřednictvím displejů mobilních telefonů (což možná vychází z reality, ale vypadá to neskutečně trapně) a Sean se hned zakecá s maníkem, co driftuje nejlíp v okolí. Inu, co byste chtěli, stopáž je krátká a všechno se to musí hýbat. Problém je v tom, že Lucas Black hrát neumí a když mu ještě scenárista přisoudí tupou větu "Proč mi jako říkáš gaijin? A co to sakra je?", musí vám být jasné, že u tohohle filmu budete bez trávy či alkoholu nevýslovně trpět.

Ani jedno jsem po ruce neměl a tak jsem si říkal, že se třeba Justin Lin vzpamatuje během těch akčních scén. A tak jsem si počkal na garážové driftovací rodeo. Sean prostě überdrifterovi řekne, že si to s ním chce rozdat a jeden z přihlížejících typů mu hodí klíčky od vytuněný japonský káry. A pak že jsou Asiati nevrlí... vy byste snad půjčili špičkovej stroj někomu, kdo přijel v nákupní tašce s motorem ze sekačky a airbrushem z Hulka?

"Jednou lama, pořád lama"

Tož maník naskočí do káry, nechá se totálně ztrapnit, otře se o všechny myslitelný sloupy v garážích a málem vjede (autem!) do půlky Japonek v okolí. Totálně káru rozseká, nechá se vysmát od konkurence a maník co mu půjčil auto jenom zaroluje očima. Tak tomu říkám nátřesk. Problém je v tom, že půlhodina stopáže je v háji a náš Sean je pořád stejná trubka, co neumí vůbec řídit, nedokáže sbalit babu a musí dodržovat večerku v deset hodin, jinak mu strejda ráno nepřipraví svačinu do školy. Muhaha... sorry, ale Brian O'Conner z jedničky je oproti tobě megamacho, lůzře.

Další minuty se nesou v duchu jediného povedeného fóru v celém filmu (kdo chce ušetřit vstupné, ať si stáhne klip "Tokyo Police") a tréninku našeho hrdiny. Jak to funguje? Maník projede kolem kamery, jeho japonskej guru řekne "Znovu..." a takhle na to vejráte asi tři minuty, až se to konečně Seanovi povede a začne řezat zatáčky v driftovacím stylu. Naučí se to za dva týdny, přičemž všichni kolem to trénovali od narození, ale tuhle drobnou zkratku bych snad prominul, kdyby se Justinu Linovi povedlo trochu proniknout do hloubky. Nemusí to být zrovna scenáristická exploze instantních mouder, ta je zabitá scénou, ve které guru ukazuje Seanovi, proč driftuje jen tak pro legraci. Udělá smykovej "donut" kolem dvou Japonek v autě a slečny s vlhkým pohledem předávají lísteček s telefonním číslem. Chápu, že diváci My Sweet 16, Laguna Beach a dalších MTV Show jsou z toho na větvi, ale tvorové s dvojciferným počtem mozkových buněk v tu chvíli pociťují mučení srovnatelné s návštěvou zubaře.

"Já jsem Sonny Chiba, kámo. Klekni nebo z tebe udělám kebab"

Naštěstí se po hodině absolutně bezvýrazného ježdění (Sean po úvodním debaklu v garážích jenom trénuje, nikdo nikde nezávodí... dočkáte se jen několika epizodek ze školního prostředí a yakuzáckého popichování) objeví na scéně Sonny Chiba a nechá zahrát alespoň svoje vrásky. Jako jediný z herců je v pohodě, protože vlastně nehraje... on prostě "je". Sprdne hlavního záporáka, nechá odklidit klíčovou postavu a může se jet do finále. Jen ještě strýček dodělá toho Mustanga a Sean do něj vrazí motor z Nissana. Cože? Radši se fakt neptejte. Tohle způsobuje křeče i mojí matce a ta nerozezná Fabii od Felicie. :)

Nejsmutnější na tom jsou dvě věci. Ta první je fakt, že Tokyo Drift je v podstatě velkou vykrádačkou japonského anime seriálu Initial D, který pomohl odstartovat driftovací mánii v masovém měřítku - prostor pro vykradení různých fintiček, jezdeckých stylů, závodnického přemýšlení a asfaltových triků je tu OBROVSKÝ, ale dočkáme se jen jedné obrovsky nudné a řekl bych až trapné vykrádačky, která musí zákonitě celý film v očích fanoušků Takumiho driftovací školy zahanbit. Vzít tuhle situaci a použít jí bez jakékoliv změny ve vlastním filmu, to je ostuda na max, zvlášť když jde o pointu finálního závodu. Záležitost hodná lamy.

A ta druhá věc? Justin Lin je fušér. Za celý film nedokázal vymyslet jediný zajímavý záběr, který by ze závodů udělal trochu víc, než rambajz snímaný děckem, které dostalo k Vánocům novou digitální kameru. Jednička je oproti trojce vizuální skvost hodný síně slávy, dvojka pak obrazovou lahůdkou, na kterou nezapomenete. Ve trojce není nic, jen jeden průjezd skrz zalidněné náměstí a pak nesouvisle stříhané polocelky, ve kterých budete váhat nad tím, zda hrdinové zkoušejí drifty, nebo jim právě někdo useknul ruku a oni se řítí vstříc neodvratné zkáze. Nejvíc patrné je to právě v posledním závodě, kdy dlouhé vteřiny nevíte, co se vlastně děje. Ale tak to asi mělo být, jak jinak uvěřit přeměně hlavního hrdiny z cápka, kterého byste neposlali ani trabantem pro nákup, v maníka co řídí japanizovaný muscle car. Hahaha... ještě teď se tomu musím smát. Navíc ve chvíli, kdy Seanovi tohle monstrum postaví, začne zase odznova, tj. než ho jako ovládne, musí zbourat alespoň půlku prázdných sudů a komínků z pneumatik, co jsou v okolí. Na nic víc se nezmůžete? L.A.M.Y.!

"To si snad děláte pr..."

Autoři tak stihli za sto minut nejen potopit celou sérii Rychle a zběsile, ještě k tomu dokonale ztrapnili všechny Japonce, když z driftování udělali jen "nějaký smyky, který jdou dělat jen s japonskejma autama/motorama" a absolutně tak zahodili příležitost seznámit diváky s tímhle fenoménem. Do pekla... deset minut jakékoliv epizody Initial D má v sobě víc hloubky, než tenhle naleštěnej odpad. Když už chcete krást, musíte se to naučit. Takhle to vypadá, že parta scenáristů (čtyři!) šla čmajznout bonboniéru a omylem skončila u projímadla. Úplně posledním záběrem se pak snaží Justin Lin všechny udobřit, ale nejen že to překvápko propálilo marketingové oddělení ještě před premiérou (v posledním TV spotu je všechno prozrazeno), ono to vlastně ani nemá tu správnou váhu. Je to spíš taková výhružka, že by někdy snad mohla vzniknout čtyřka. Jestli se tak stane, už se k recenzi ukecat nenechám a to i kdyby se ve filmu objevil "on". :)

p.s. Když se Sean projíždí s tou cizokrajnou dívčinou horskou stezkou, která jako by vypadla z oka Akina Mountain z Initial D, a ona mu zasněně vypráví o tom, jak kdysi bylo driftování o něčem jiným, chtěl jsem dát někomu hrozně moc přes držku (asi jednomu ze scenáristů). Naštěstí následoval střih, Drift Kápo přiběhnul do garáží a dal přes držku Seanovi. Tak alespoň něco... Vážně bych tenhle film rád urážel ještě alespoň tři odstavce, ale když si vzpomenu, jakýho losera v hlavní roli nám Rychle a zběsile 3 servíruje, musím se zase začít smát.