Ukázky, které si bezstarostně pohrávají s vašimi emocemi, bývají často výsadou těch „divných nezávislých filmů“, na které do kin nepůjdete, ale na DVD si je potom hýčkáte jako soukromé klenoty. Diving Bell trailer se pohupuje na vlnách naléhavého indie rocku a podmanivých obrazů, aby navodil bezprostřední melancholii a chuť pořádně se zakousnout do života. Hudební složka ještě zvýrazňuje absenci mluveného slova a činí ze dvou minut audiovizuálního shluku krystalicky pocitovou záležitost, do jejích osidel můžete a nemusíte padnout v závislosti na tom, v jaké náladě se zrovna ocitáte. Euforie se míchá s depresí, ale snad je to i tím podzimem – mám pocit, že chlapíci z Miramaxu přesně uhodili s duševním rozpoložením filmu hřebíček na hlavičku, přestože pulzujícího jádra se můžete chytit jen v chabě načrtnutých kontextech. Video se prezentuje spíše jako hudební klip než cokoliv jiného a poprvé mám pocit, že to nezávislé scéně dělá skutečně dobrou vizitku, místo toho, aby se to zařadilo mezi stovky bezejmenných vtíravě divných ukázek začínající štemplem „Pathé!“. Člověk míní, hudba nemění; naopak přidává. Možná ten patos nebude úplně podle vašeho gusta, stejně jako vtíravé nápisy typu „opravdu pravdivý příběh“. Proto jsou tři hvězdičky přesně tak akorát, aby se obsah vyvážil s formou.
