Už je to docela dlouho, co jsme se rozloučili s Mattem Damonem jako s Jasonem Bournem a to loučení navíc nebylo tak povedené, jak by fandové série asi chtěli. V každém případě vedle Jamese Bonda a Ethana Hunta se tu uvolnilo místo. A Chris Pine to očividně ví. Sice mu to nevyšlo s Jackem Ryanem, který se přestěhoval do televize a změnil tvář, ale teď to zkouší s thrillerem The Contractor. Ten se v trailerech prezentoval jako bournovská akce, tudíž fyzická, drsná, v rámci možností realistická a ukotvená v žánru politického thrilleru. A do značné míry tím nakonec i je. Jenže vlastně všechno, co se v The Contractor děje, je nakonec špatně. 

Pine tu hraje Jamese Harpera, jenž kvůli svému zranění a byrokracii dostal padáka od armády a teď sedí doma, nic nedělá, dluží prachy a začíná bojovat s touhou spáchat sebevraždu jako spousta jeho bývalých kolegů. Odmítá vstoupit do soukromé armády, nechce být žoldák, ale když ho vyhledá starý parťák a přesvědčí ho, že ví o organizaci, která by ráda využila jeho služby a navíc bude pracovat pro strýčka Sama, nechá se ukecat. Kšeftík v Německu, kde měl Harperův tým zajmout vědce spolupracujícího s teroristy, se však změnil v boj o život. A Harper zjišťuje, že s ním někdo nehrál úplně fér hru. 

Přehrajte si trailer

Zápletka The Contractor nepatří k nejoriginálnějším a pokud jste pár akčních thrillerů viděli, asi vás nepřekvapí, jak se děj odvíjí. Na tom ovšem nemusí být nic špatného, i ti Bournové byli totiž v základu dost jednoduché filmy, ale díky chytrým režijním postupům, dobrým hercům a vychytrale budovanému napětí fungovali. No a nic z toho v The Contractor není. 

Za prvé – film naprosto zklamává v rovině akční podívané, protože akční prakticky není. Trvá půl stopáže, než se něco začne dít, přičemž první akce se obejde bez akce (tichý průnik do místa určení – beru), v další se elitní bývalí vojáci začnou chovat jako parta přiožralých volů na paintballu, co v životě neslyšeli o tom, že když na ně někdo střílí, měli by se krýt. OK, jsou to vedlejší postavy, je potřeba je odklidit z cesty. Ale co dál? Dál jsme v nějaké šedesáté minutě a dostaneme první obstojnou akci s motorkami, přičemž navazující bitka jeden proti dvěma snese i přísnější měřítka. Pine je drsňák, dostal dva fyzicky zdatné protivníky a režisér alespoň tuší, co dělá… no a pak se na akci zase všichni víceméně vykašlou a čeká se na finále, které stojí za starou berlu. Celkově bych to viděl na tak šest až sedm minut akčních scén, z toho tři čtvrtiny se nevyvedly. Tady tedy chválit nebudu. 

Za druhé tu máme všechno ostatní, kde vlastně chválit taky nehodlám. A kde se ukazuje, proč The Contractor tak strašně zklamává prakticky ve všech směrech. On totiž většinu času působí, jako kdyby nechtěl být akčním filmem, ale dramatem. Dramatem o lidech, které nechala armáda na holičkách, oni mají depku, milují svou vlast, jediné, co umí, je bojovat a mají život v háji. Tarik Saleh jakoby vzal posledních deset minut ze Smrt čeká všude nebo Amerického snipera a roztáhl to na celou délku. Přičemž mu nedošlo, že oba zmíněné snímky už do té doby stihly představit hrdiny, trošku prozkoumat jejich motivace a vztahy k okolí a donutit diváky, aby jim na nich alespoň trošku záleželo. Tady nic takového není, film klouže po povrchu a jeho hrdinové působí přinejlepším jako prosťáčci, jimž se zrychlí tep, když vidí vlajku. O tom, že by měli nějaké hlubší charaktery, se mluvit nedá a to ani na straně hrdinů, ani na straně padouchů. 

Opět platí, že za jistých okolností by tahle povrchnost nevadila – John Matrix si v Komandu vystačil s unesenou dcerou a na fajn akční thriller by to stačit mohlo. Jenže The Contractor celou dobu vypadá jako snímek, jehož tvůrci se cíleně snažili akční thriller netočit. Že jim šlo mnohem víc o tu dramatickou a psychologickou část příběhu, která je ovšem odfláklá, hloupá a nezajímavá. A tak není divu, že odflákle, hloupě a nezajímavě působí celý film. Pine, Foster a Sutherland by si zasloužili něco lepšího. A my jako diváci nakonec taky.