Mám Roberta Redforda rád. Neumím si představit nikoho jiného, kdo by mohl v sedmasedmdesáti nosit blond přeliv a nevypadat směšně. A kromě Soderbergha a Spielberga si teď nevybavím nikoho, komu by do filmu naskakovaly hvězdy s takovou chutí. Casting Pravidel mlčení vypadá jako silvestrovský večírek charakterních herců - Nolte, Cooper, Howard, Tucci, Jenkins, Gleeson, Elliott, a to jsem jmenoval jenom chlapy. Plus jeden Shia LaBeouf jako režisérovo alter-ego, snažící se v roli umolousaného novináře vyvolat v publiku vzpomínky na Všechny prezidentovy muže. Ani naolejované kadeře nebo brýle po dědečkovi ovšem Shiovi nezajistí hereckou kredibilitu. Veškeré scény mu kradou pod rukama slavnější kolegové (případně o dost hezčí Brit Marling), takže se nezbavíte pocitu, že je tu ústřední novinář jen manipulovanou figurkou na šachovnici.

Ostatně Redford si hraje na manipulátora za kamerou i před ní. Nevadilo by to, kdyby si pečlivěji vybíral témata. Většina jeho režijních počinů se snaží vypadat angažovaně (možná si ještě vzpomenete na Hrdiny a zbabělce), jenže jejich varovný prst nikdy nenásleduje trest či výstraha. Vždycky se tu nabízí spíš falešně vypadající smířlivost. Pravidla mlčení v tom jdou asi úplně nejdál, protože se nám na případu medializovaných Weather Underground snaží dost neobratně sdělit, že i aktivisti jsou jenom lidi, občas dospěji, srovnají si to v hlavě, a pak se jim nechce pykat za hříchy mládí. Koukají do kamery štěněcíma očima, stěžují si na to, že je furt někdo honí (o tom, jak někdo někam jde nebo běží je devadesát procent filmu), a žádají o odpuštění.

Přehrajte si trailer Scénář vycházející z úspěšného knižního dramatu se snaží věci zkomplikovat zdánlivě nesouvisející bankovní loupeží, ale zpráva je přesto až příliš jasná a odsává hrdinům charisma. A to je rána pod pás, kterou snímek není schopen rozchodit. Děj se totiž na rozdíl od Redforda, který objíždí svoje staré kamarády, nikam nehýbe, a ve výsledku je to vlastně jen detektivka o relativně banálním případu, kterou lze rozřešit jednou jedinou výpovědí. Na mistrovství světa ve vodění za nos by to však Redford dotáhnul tak maximálně do semifinále, protože jakmile se nabažíte retrovizuálu a výběrových herců, začne vám celé to sebezpytování připadat poněkud bezcílné, zvlášť když jako průměrný Čech víte o aktivistech z Weather Underground asi tolik, co průměrný Američan o Ivanu Hlasovi.

Pravidla mlčení tak zůstávají jen slušně natočenou a odehranou banalitou, která poslouží jen jako hromadná kontrola toho, jak moc někteří matadoři stříbrných pláten zestárli. Z LaBeoufa si ale zvládnou udělat fackovacího panáka kdykoliv... což samo o sobě svědčí jen o tom, že Redford vsadil nejen na špatný závod, ale i na špatného koně.