Jmenuje se Jason Bourne a už podruhé přišel vyprášit kožichy všem, kteří ho otravují. Začalo to překvapivě drsně, pokračovalo to překvapivě drsně, skončilo to překvapivě uspokojivě. A i když jsem si zprvu myslel, že za týden na raněného Matta Damona zapomenu, už za dva dny jsem seděl znovu v kině. Paul Greengrass osobitým způsobem přejal standardní šablonu odpadlíka na útěku a udělal z dvojky Bournea nervózní non-stop adrenalinovou naháněčku, která nemá za poslední roky konkurenci.

Powellovy smyčce burácejí do smykujících aut a Jason si to pěkně ručně postaru vyříkává s bývalými kolegy, aby na něj ke konci čekal ultimativní hlavní záporák v jedné z nejzajímavějších filmových honiček všech dob, prodchnuté hořkým motivem pomsty za všechna snášená příkoří. Depresivní koláž cizince v neznámém prostředí okořeněná téměř uchopitelnou vnitřní vypjatostí a vztekem (ach, ta kamera), je pro naše redakční kvarteto zlatým hřebem roku 2004 a dnes už kultovní klasikou, na kterou nedáme dopustit. Go, Jason, go!