Co napsat k filmu, ke kterému už za ty roky bylo řečeno všechno? Začnu třeba tím, že nebýt Temného rytíře, nejsem teď tady na tomhle místě ani já. Nejspíš bych se totiž nezačal zajímat tak intenzivně o Christophera Nolana, filmovou režii, nezaložil si účet na Moviezone, ČSFD, nezačal psát povídky, filmové náměty, nezkoušel to na FAMU, nevetřel se k redakci TVzone, neseznámil se s Civalem a tak dál, až do dnešního rána, kdy jsem se podíval na datum, uvědomil si, že na mě vychází řada s novým VIMkem a záhy přišel na to, že nám stále chybí tenhle formativní magnum opus. Jemuž navíc už za pár týdnů bude zkoušet šlapat na paty nový snímek Matta Reevese – ideální čas si tedy připomenout, proč je Temný rytíř taková zásadní modla žánru.

Někteří lidé tvrdí, že Nolan nastartoval onu éru hyperrealistických komiksových pojetí už s Batman začíná. Já si myslím, že šlo ještě přitlačit. Ostatně byl to právě až Temný rytíř, u kterého člověk na první dobrou vizuálně ani nepozná, že jde o komiksový film. Gotham vypadá jako standardní americká metropole, mafiáni se oblékají jako mafiáni, policisté jako policisté a banda chlápků z famózního prologu vyloupí banku tak, jako by tomu bylo v každém jiné kriminálce. Že se ovšem nejedná o jen tak ledajakou krimi divákovi dojde až po pár minutách, kdy se na scéně poprvé objeví chlápek v netopýřím kostýmu. Tou dobou už ale budete mít Nolanův realismus zažraný tak hluboko pod kůží, že nic z toho ani nebudete zkoušet zpochybňovat. Takhle zkrátka vypadá skutečný svět, jsou v něm Batman i Joker, a vás čeká jízda jako žádná jiná.

I přes chladný vizuál, zasazení do žánru krimi a neexistující prvky nadpřirozena ve světě, který by domněle měly obývat i postavy jako Superman nebo Wonder Woman, ale přesto bratři Nolanové čerpali pro svůj film z komiksů. Konkrétně šlo o Kameňák, jenž se zaměřuje na postavu Jokera, a Dlouhý Halloween, který pro změnu kombinuje elementy sériových vrahů a mafiánských dramat. Místo doslovné adaptace ale Nolanové vytáhli jen to nejlepší a následně to spojili v celistvý příběh o nepředvídatelném zlu, které terorizuje nejen Batmana samotného, ale de facto i celý Gotham a všechny jeho obyvatele. Tou spojující a dost možná nejvěrnější linkou se pak stala ta s Harvey Dentem a jeho postupným pádem na stranu těch, proti kterým celý život bojoval. Ve filmu se pak ještě podařilo dotáhnout romantickou linku z jedničky a navzdory tomu, že Nolan jinak s ženskými postavami prostě pracovat neumí, zde i díky skvělému výkonu Maggie Gyllenhaal vyšponoval ten emocionální dopad jejího rozuzlení do naprostého maxima.

Alfou a omegou Temného rytíře je nicméně a zcela právem neodmyslitelně právě Joker. O Ledgerově výkonu toho skutečně padlo za ty roky mnohé, a fakt tady teď nebudu srovnávat jeho Jokera s těmi, co byli před ním, nebo co přišli po něm. Ledgerova postava dostala do vínku přece jen daleko víc věcí a témat, se kterými se dalo pracovat, takže ve filmu budil buď strach, nebo naopak respekt, někdy obojí, někdy zase vůbec nic. A byl přitom celou dobu fantastický! Nemyslím si sice, že celý film nutně stojí a padá na jeho výkonu samotném, zároveň to byl právě on, kdo to přece jen celé pozdvihl na úroveň nezapomenutelného diváckého zážitku, za což později získal důležitého Oscara, a navíc se ještě zapsal navždy do análů filmové historie. Jeho předčasný skon bolí dodnes.

Před jeho výkonem ostatně smeknul i neméně skvělý Bale, který – nechci říct, že tu hrál druhé housle – protože nehrál. Ale byl tentokrát součástí většího a nevyhnutelně komplexnějšího příběhu, který nebyl pouze o Batmanovi, ale rovnou čtveřici hlavních postav – Batman, Joker, Dent, Gordon. Paradoxně možná právě to je důvod, proč dnes Temného rytíře považujeme nejen za nejlepší film s netopýřím hrdinou, ale i nejlepších komiksový film vůbec. Nebyl jen o Batmanovi. Stejně jako Logan nebyl jen o Wolverinovi, nebo Paralelní světy nebyly jen o Milesi Moralesovi.

Ne snad, že by to teda fandům miliardářských playboyů, jejichž největší předností je jejich mozek, mělo vadit. Nolan v Temném rytíři okázale buduje mýtus Bruce Waynea, svérázného dědice obřího majetku, který si vyráží na dovolené s ruskými baletkami, kupuje restaurace na zavolání a osud města je mu celkem putna, s velkou chutí. Nezapomíná přitom ale ani na hluboce lidské momenty, které většinou přichází mezi dialogy s Rachel, Alfredem nebo Harveym. Jak říkám (a vy už dávno dobře víte), ten film zkrátka šlape na každém levelu, a dokazuje to v neposlední řadě i akce, která je tentokrát tou pomyslnou třešničkou na už tak moc dobrém dortu. Honička s Jokerem ulicemi Gothamu by se měla učit na filmových školách a osobně ji řadím k těm nejlepším momentům celé Nolanovy kariéry.

Holt, co naplat, básnit o Temném rytíři je snadné. Je to milník, protože pozvedl žánr a dal ostatním něco, k čemu mohou i po 14 letech směřovat, viz třeba ten v úvodu vzpomínaný The Batman, nebo jen o pár let starší Mendes a Skyfall. Při vší té diskuzi okolo ratingu PG-13 se navíc jedná o jasný důkaz, co všechno můžete v takovém filmu provádět. Příkladem budiž kouzlo s tužkou nebo třeba boj do posledního. Dospělé filmy nepotřebují explicitní násilí, aby byly násilné. To nejhorší se totiž bude odehrávat ve vaší hlavě. Tenhle film tam ostatně zůstává až do dnes, z nesčetně důvodů, a jako král žánru si vlastní VIM zaslouží jako máloco. Snaha o jeho překonání pak možná nebude vždy úspěšná, třeba se to Reevesovi a spol. nepodaří ani z půlky, už jen fakt, že to ale chtějí zkusit, hovoří o tomhle díle naprosto jasně.