Máte strach ze tmy? Pak se obrňte trpělivostí. Leporelo černobílých animovaných obrazů nasoukaných do devadesáti vteřin tohohle traileru vás spolehlivě přesvědčí o tom, že některé skličující nálady z dětství jen tak s věkem nepomíjí. Přehlídka depresivních výjevů - z nichž některé se až nebezpečně věrně dotýkají bizarních představ z časů, kdy se jeden bál po Vetřelcích jít sám potmě na záchod - se loudavým tempem plazí vašimi monitory, aby zdánlivě kompatibilními kreslířskými styly docílila kýženého efektu: nechat vás zakousnout do peřiny, případně se pod ní rovnou zbaběle schovat. Pozoruhodně depresivní vize jsou pochopitelně podbarveny klavírními tóny, které si s obrazovou složkou nezadají naprosto v ničem a tak zbývá jen na vašem zvážení, zda si tuhle lahůdku necháte na půlnoc (a třeba ještě pátku třináctého) nebo si ji jako my zbaběle odbudete během denního slunečního tetelení. Strach(y) ze tmy nicméně překvapují jako zajímavá látka, která snad světu dostatečně rázně ukáže, že animáky nerovná se automaticky filmy pro děti.
Ok. Věřím, i když z traileru to tak nevypadá. Renaissance usilovala o jakousi realističnost. Tohle se mi zdálo daleko stylizovanější, ale fakt je, že stylizace je něco jinýho než animace... Dík.