Asi je zbytečné psát něco o tom, že Hvězdné války patří do základního vzdělání každého člověka, který to s filmem myslí alespoň malinko vážně a neuspokojí ho Poslední mise s obézním Stevenem Seagalem v sobotu po desáté na Nově. Tahle sága si zkrátka přívlastky jako „přelomová, geniální, boží“ a podobně zaslouží jako máloco. Zapomeňme teď na chvilku na novou trilogii, která v očích mnoha fanoušků původní série nesplnila zcela očekávání, a VIMkově si zkompletujme to, co George Lucas nastartoval v roce 1977.

Návrat Jediho měl oproti Nové naději a Impérium vrací úder pár nevýhod. Nemohl se spolehnout na to, že stejně jako čtvrtá epizoda uchvátí diváky světem, který nikdy před tím v kině neviděli. Neměl k dispozici ani depresivní atmosféru a závěrečný twist Impéria. Prostě musel jen uzavřít všechny dějové linie. Ale to taky není málo. Děj už se tu nemá moc kam posouvat a v podstatě se čeká na to, až začne finálová konfrontace mezi armádou rebelů a galaktickou říší vedenou císařem Palpatinem a Darthem Vaderem. Většina hrdinů už si svoje vztahy stačila vyřešit a ujasnit a teď už se čeká jen na to, až režisér Richard Marquand dostane povel od Lucase, že může spustit největší galaktickou bitvu všech dob.

A když ten pokyn přijde, rozpoutá se něco, co s člověkem zamává. V podstatě celá druhá polovina filmu je jedna velká akce. Letecké souboje ve vesmíru, kde malé stíhačky křižují mezi obřími bojovými loděmi, jsou stejně napínavé jako pozemní bitva na planetě Endor. Do toho všeho se navíc ještě Luke Skywalker setkává s Darthem Vaderem a z jejich vzájemné konfrontace doslova mrazí, jen aby v úplném závěru měli i ti nejcyničtější diváci slzy na krajíčku.

Návrat Jediho je zkrátka dokonalým závěrem ságy, která nemá ve své epičnosti konkurenci. Všechno, co Lucas budoval v Nové naději a v Impérium vrací úder, tu do sebe perfektně zapadne a člověk u závěrečných titulků lituje, že je konec. Ale třeba se ještě za pár let něčeho dalšího dočkáme.