Pacino, Walken, Arkin. Trojka legendárních celuloidových staříků, která buď luxuje vedlejší role v hlavních filmech sezóny, nebo ty hlavní v těch vedlejších. Teď se ale vrací a nakopou vám zadek. Nečekejte ale Expendables po dvaceti letech, protože tenhle film je spíš milým sentimentem a ohlédnutím za starou érou. Old school začal, když už těmhle frajerům rostly vousy, což ale rozhodně neznamená, že vám tihle památníci nedovedou rozhodit sandál.

Snímek Fishera Stevense se rozjíždí hodně pomalu, tak pomalu, že skoro přestanete sledovat pohyb udičky. Zápletka je prostá - Doc je gangster ve (vý)službě, co přijel vyzvednout Vala po osmadvaceti letech v báni. Oba jsou staří, ale nikoliv úplně blbí. Val rychle začne tušit, že Docova starost o jeho bytí je motivována starým dluhem. Musí pro svého zaměstnavatele do rána obstarat malou službičku. A tou službičkou je fyzická likvidace Vala (stará dobrá krevní msta). Docovi se do toho moc nechce a Valovi se zase nechce utíkat. Poté, co si oba zasouloží v bordelu, dobře se najedí v bistru Docovy vnučky a ukradnou nadupanou káru, mezi nimi dojde k džentlmenské dohodě. Prostě si tu poslední noc užijí na plný koule, a pak... pak se uvidí.

A protože když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí, vytáhnou ještě z domova důchodců Hirsche (Alan Arkin), nejlepšího řidiče v okolí a parťáka do nepohody. Co následuje už asi tušíte... další návštěva bordelu, další večeře a tolik adrenalinu, kolik ho několikanásobné bypassy všech zúčastněných vydrží. Místo třeskuté akce ale režisér servíruje spíš laskavý humor v nízkorozpočtovém balení. Opravdovou atrakcí tu nejsou honičky nebo přestřelky (v omezené míře na ně ovšem taky dojde), ale samotní herci. Al Pacino nezavadil o pořádnou roli skoro dekádu, Christopher Walken nebyl takhle cool od Vítejte v džungli a Alan Arkin sice vládne vedlejším rolím, ale tady dostal možnost trochu si zařádit. A to se neodmítá. Celý film tak trochu připomíná Deset položek nebo méně, ve kterých hrál Morgan Freeman... Morgana Freemana. A náležitě si to vychutnal. Z ústředního tria máte podobný pocit - jednoduše hrají své nejlepší postavy v důchodovém věku. Především Pacino, který vyleze z lochu po třiceti letech a překvapeně zírá, kam to dotáhla ženská emancipace nebo automobilová technika, působí neuvěřitelně roztomilým dojmem.

Herecká chemie tak spolehlivě odstíní, že se ve filmu jako takovém vlastně nic moc nestane. Je to hodně o mluvení, bloumání a souložení s Katheryn Winnick. Staříci ale pořád disponují takovou dávkou charismatu, že potřebují jen kameru a kulisy, kde se mohou vykecat. Ten film mohl stát klidně míň než patnáct milionů a pořád by fungoval. Útěk před smrtí, ať už přirozenou nebo naordinovanou gangsterským cechem, má punc žití naplno. Všichni si tu jsou vědomi, že tahle zábava může za pár hodin skončit. A proto se nedrží zpátky.


Přehrajte si trailer Vy byste taky neměli. Tohle totiž není klasický film o laškovných důchodcích, který evokuje vzpomínky na Babovřesky nebo Líbáš jako bůh. Ne, tohle je parádní, uvolněné řemeslo s dobrým scénářem (ve filmu se nic neděje, ale dialogy mají šmrnc), které se nesnaží hrdiny posílat do křečovitých situací. Kéž by se takhle za deset let sešli Sly, Arnie a Bruce a natočili podobný útěk z domova důchodců. Pořádná porce sentimentu občas funguje líp než půl tuctu explozí a utržených hlav. Takže si běžte do kina odpočinout a popřemýšlet jaké to bude, až za pár dekád neudržíte vlastní moč. Můžete odejít s kapačkou nebo můžete odejít s bouchačkou. Doc, Val a Hirsch se rozhodli pro to druhé a člověk jim při vší artritidě a senilitě nemůže než dát palec nahoru.

P.S. Oživení památné věty se žvejkama z kultovní sci-fi Jsou mezi námi (1988) je jen jedním z důkazů toho, že se jedná o jeden z nejnahláškovanějších filmů poslední doby.