Spolupráce Tomáše Hoffmana a Martina Horského přináší do kin další téměř stoprocentní hit. Dvojice opět vsadila na rozložení rolí, které se nadmíru vyplatilo u tři roky starých Žen v běhu – tedy Hoffman jako producent a Horský jako režisér i scenárista. Z velké míry se nezměnila ani další jména ve štábu, dokonce se nikdo neobtěžoval ani pokusem o plakát, který by zcela nevykrádal uběhaný divácký hit. Těžko zapamatovatelný název navíc klamně láká na zobrazení přímé srdeční masáže či dobrodružství doktorky Quinnové, ani jedno z těchto očekávání však nenaplní. Přesto je úspěch (téměř) zaručen.

Vyprávění tentokrát sleduje jednu rodinu, žijící ve vile s bazénem pravděpodobně uprostřed pražské Letné. Bolek Polívka odchází z dobře placené práce do důchodu a zjevně navzdory svému dosavadnímu životnímu stylu chce chodit na nábřeží bavit lidi jako pouliční klaun. Tam se setká s Eliškou Balzerovou prodávající kávu v mobilním stánku. Co se asi bude dít dál?

Srdce na dlani: FOTOGALERIE

Filmového syna Bolka Polívky hraje jeho skutečný syn Vladimír, v této roli upoutaný na invalidní vozík. Pracuje jako překladatel z francouzštiny a do poněkud osamělému života mu vstoupí ztracený baset, kterého se mladík ujme. I díky němu se setká s učitelkou v mateřské školce Kristínou Svarinskou, jež je zároveň majitelkou basetí feny. Co se asi bude dít dál?

Zatímco otec a syn Polívkové bydlí v oné vile z jiné reality, po odhalení homosexuální nevěry svého manžela se k nim přistěhuje jejich dcera/sestra Jana Pidrmanová s pětiletým synem. Ten samozřejmě nečekaně moudře glosuje životní patálie dospěláků, a i díky němu se mladá opuštěná žena znovu setká se svou dávnou láskou ze sousedství s tváří Matouše Rumla. Co se asi bude dít dál?

Netrvá tedy dlouho a karty jsou rozdány: Tři potenciální páry plus jedna dětská a jedna psí láska. Všichni pochopitelně musejí překonat určité trable, aby spolu mohli být, ale o žádná skutečná dramata se nejedná – sází se na odlehčenou, feel-good atmosféru, kde je každý problém vzápětí vyřešen. Sluníčko svítí, vlezle pozitivní hudební podkres vyhrává a dílčí vtípky se pohybují na úrovni okřiknutí drzého papouška „drž zobák!“

Nekonfliktnímu fikčnímu světu lze samozřejmě vyčíst množství nedostatků, které leckoho praštily do očí už u Žen v běhu. Nikdo tu moc nepracuje, neřeší existenční starosti a vila příznivě lokalizovaná v širším centru Prahy se dle aktuálních potřeb nafukuje o další místnosti. Prostě sociální utopie jedna báseň. Pokud však k filmu přistupujeme jako k produktu, který se nabízí určité (v tomto případě značně široké) cílovce, výtky z velké části vymizí.

Na rozdíl od konkurence z ranku romantických komedií se totiž Horskému a jeho týmu podařilo dát do kupy nejen řemeslně solidní, ale hlavně milé a hřejivé dílo. Až na vzácné výjimky, bez nichž by ve scénáři nezbyly už žádné zápletky, se totiž k sobě postavy nechovají odpudivě a nedemonstrují přehlídku odsouzeníhodných lidských slabostí jinde podávaných jako neškodné rošťáctví. Film se neuchyluje k vulgárnímu humoru a netrefuje se do minorit – ba co víc, handicap jedné postavy a homosexualita druhé zde nejsou záminkou k prodání stereotypních frků; snímek tyto figury nekarikuje, ale naopak je normalizuje, což na poměry současných českých komedií vůbec není málo.

Přehrajte si trailer Z detailnějších rozborů by nejspíš vzešlo více problémů, třeba že ženské postavy jsou i tentokrát pasivnější než ty mužské, přesto se ve výsledku jedná o kus, který je současným trendům západních romcomů bližší než naprostá většina naší produkce. Tenhle crowd pleaser si dává záležet, aby diváka ničím nenaštval, nepředložil mu žádná dilemata a nenastolil nepříjemné otázky o životě. Prostě srdíčko, upřímnost, láska a ono to nějak dopadne. Ačkoli tedy nepatřím do cílovky, dovedu ocenit vysoustruženost produktu a očekávám výrazný úspěch v kinech.