Netflix býval celkem odvážný. Koneckonců dát Martinu Scorsesemu dvě stě míčů na mafiánskou gangsterku s partou tří už opravdu starých hvězd, a pak se spokojit s tím, že to na Oscarech nepromění jedinou nominaci, a po pár měsících na film všichni zapomenou, to chce prostě koule. Dnes ale pro Netflix točí filmy kdekdo, rozpočty letí strmě dolů a místo odvážných námětů se čím dál častěji vsází na příběhy, které jsou všechno jenom ne originální. Máte tu fádní adaptace komiksů jako The Old Guard, rutinní rodinné sci-fi typu Projekt Adam, nebo ničím zajímavé akční dobrodružné velkofilmy à la Red Notice. Což o to, že pak přijde jednou za čas povedená konverzačka typu Životní trefa, když tomu předchází tragický Interceptor a deset dalších jemu podobných. No a novinka Spiderhead od režiséra Josepha Kosinskiho v tomhle trendu nevýrazných produktů, sloužících k rychlé konzumaci a ještě rychlejšímu vytrávení, pokračuje.

Asi jste si všimli, že kolem Spiderhead nevznikla prakticky žádná kampaň. V Austrálii točené scífko s Chrisem Hemsworthem a Milesem Tellerem od režiséra dvojky Top Gunu by přitom k nějaké větší reklamě podle papírových předpokladů přímo vybízelo. Po zhlédnutí filmu ale myslím vím, v čem byl ten problém. Kosinski totiž nenatočil absolutně nic, na čem by to šlo prodat. Film na motivy krátké povídky z magazínu The New Yorker vypráví o moderním vězeňském zařízení, kde na sobě vězni dobrovolně nechávají testovat psychotropní látky výměnou za to, že mají relativně volný pohyb, kvalitní stravu, nejrůznější odměny a většinou i naprostý klid. Hemsworth tomu šéfuje, Teller je jedním z vězňů, má to dva interiéry a celé to dost připomíná ty dystopické experimentální filmy jako Díra nebo Ex Machina.

Problém je, že na rozdíl od obou (a že Díru osobně nehodnotím nijak přehnaně kladně, zejména kvůli v mých očích nezvládnuté katarzi) se Spiderhead nikdy neodváží k jakémukoli kroku stranou či do neznáma. Právě tahle opatrnost přitom snímku podráží nohy jednoznačně nejvíc. A ano, budu z toho vinit režiséra, který opět prokázal, že je jenom a pouze dobrým řemeslníkem, jehož smysl pro design je sice patrný, ale tím to zhruba končí. Kosinski je filmařem bez trademarků, bez vizí, a hlavně bez schopnosti diváka strhnout. I jeho nejakčnější scény lze sledovat pohodlně usazený na gauči, poněvadž v nich je napětí umělé a chybí jim akutnost. Že to neplatí pro Top Gun? Ano, neplatí, jak už ale padlo mnohokrát, na Top Gunu se kromě Kosinskiho podíleli především Christopher McQuarrie, Jerry Bruckheimer a Tom Cruise. V takové konstelaci ten film mohl točit i Shawn Levy, a nejspíš by byl výsledek stejný.

Nicméně kritika akčních scén odkazuje spíš na Trona nebo Nevědomí, Spiderhead žádné akční scény nemá a ničemu to nevadí. Nebo by nevadilo, kdyby Kosinski nabídl místo toho jiné cesty k napjatým momentům – což nenabízí. Ale budiž, něco málo se na Spiderhead přece jen povedlo. Tak například intro diváka úspěšně vtáhne do celého konceptu, a ještě zvládne díky šikovně použité hudbě navodit atmosféru, že se třeba všichni kritici a diváci pletou. Taky jsem naletěl. Nadšení ale z hlavy a těla vyprchá podobně rychle jako ty testované drogy. Film naštěstí nestraší nijak přepálenou stopáží, těch 107 minut relativně rychle uteče. Scénář dvojice Rhett Reese a Paul Wernick (Deadpoolové, Život) je ale dalším výstřelem do prázdna. Nechybí mu sice humor, ani není vyloženě hloupý, zároveň ale taky není kdovíjak chytrý a na nějaký přesah můžete rovnou zapomenout. Přitom o předloze se povídá, že je provokativním a temným psychologickým thrillerem, který by se dal přirovnat třeba k dílům Larse von Triera. O to víc pak zamrzí, že film nemá nic z výše zmíněného.

Jediným a pravděpodobně nejvýraznějším aspektem, který si tak divák z filmu odnese, je výkon Chrise Hemswortha. Ten se totiž konečně po delší době ocitá v nové poloze – jeho záporák je podlý hned na několika úrovních. Chvíli se například tváří jako nejlepší kamarád a „bro“, jenom aby za dveřmi obrátil, jediným zdánlivě úsměvným dialogem v kuchyňce při vaření kávy někoho dovedl na pokraj zhroucení, a pak se vrátil zpátky do původní přetvářky a začal znovu zcela bezostyšně lhát a manipulovat. Hemsworth si to navíc celé viditelně užíval, a jeho energie tak většinu času film táhne kupředu, i když mu zrovna dvakrát nefandíte.

Závěr snímku, jakkoli banální, má pak aspoň konečně zase trochu jinou a nečekanou atmosféru, takže film končí zhruba stejně jako začíná – na relativně dobré notě. Nic to však nemění na tom, že Kosinski má na kontě další rutinní žánrovku, ze které v tomhle případě ještě navíc všechno strašlivě křičí, jak moc je okleštěná. Co je překvapivé, že si tentokrát navíc ani nepomohl žádným vizuálním pozlátkem. Spiderhead je filmem, na který do týdne zapomenete, pokud si ho vůbec pustíte. A já moc nevím, proč takovými Netflix vůbec ztrácí čas. Tak snad bude Kosinskiho formulové drama s Bradem Pittem a Lewisem Hamiltonem pro Apple přece jen koukatelnějším zážitkem. Minimálně.