Všem kdo znají Brooksova melodramata musí být jasné, že se jejich kouzlo nikdy nemůže vměstnat do úderně střiženého traileru. Jak převést přeláskovanou náladu, kterou režisér složitě buduje dvě hodiny do tří minut? Těžko. Přesně tomu odpovídá poklidná ukázka, během níž na vás sice občas dýchne typicky Brooksovská atmosféra, ale většinu šasu monitoru vládne lehce přeslazený pocit sladkobolného dojáku o tátovi, mámě, babičce, druhé mámě a smečce dětí v pozadí. Stopové množství vtipu, žádný zlom v příběhu, suma sumárum nic co by hnalo stovky diváků do sálu. Navíc se během nadstandardních tří minut některé dílčí, nezáživné zápletky opakují (brečící Téa Leoni mi lezla krkem už v polovině své dlouhatánské mise), počítač ochromuje nuda a rozpačitý tatík Sandler nemá čas vytáhnout svou mimikou ukázku nahoru. Ještě že to neznámé Paz Vega tak sluší, a to ani nesklouzává z civilní polohy domácí puťky k roli sexuální bohyně. Zapomeňte na Penelope Cruz a stahujte...