Invaze mimozemšťanů v malém městečku na konci světa. Kolikrát už jsme to jen viděli? Na videu asi tisíckrát, v kinech by se možná taky něco našlo. Slither si nehraje na nic víc, prostě bere osvědčené schéma a sází do něj všechny známé ingredience. V tomhle směru je jen dalším z řady. V čem není další z řady, je celkový humorně-drastický koncept, s nímž se popravdě mnoho podobných filmů dosud nevytasilo.

Vezměte Carpenterovu Věc a zkřižte ji se Snyderovým Úsvitem mrtvých a Jacksonovým Braindeadem. Máte hrubou osnovu, po níž se Slither ubírá, přičemž je třeba říci, že vzniklá syntéza pochopitelně neumožňuje udržet ty nejlepší prvky jednotlivých filmů na takové úrovni, jako když fungují samostatně bez vedlejších motivů a subžánrových přesahů. Ale jde o mix natolik vydatný, že se dá považovat za poctivě, svědomitě a kvalitně vyseknutou poklonu všem, kteří to s hororem myslí aspoň trochu vážně (ať už jde o tvůrce či fanoušky).

Už podle bizarních ukázek bylo znát, že do toho tvůrci půjdou trochu zostra a nespokojí se jen s jedním způsobem vyhlazování a přeměny lidského druhu. Výčet příšerek začíná u malých hlemýždích zmetků, pokračuje přes kyselinu plivající zombies a končí u největšího evolučního stádia, což je symbióza asi dvaceti těl v neidentifikovatelném spletenci, s hromadou zubů, pařátů a vším ostatním, co rozhodně nechcete potkat v noci v komoře, když si jdete pro kompot. Vizuální stránka je i přes nízký rozpočet na překvapivě vysoké úrovni a i přesto, že občas z housenek trochu smrdí CGI, většina zubatých výjevů vychází z poctivé ruční práce a působí správně splatterovitě. Mozky lítají po zdech, střeva padají správným směrem, sliz se lepí tím nejvíc cool způsobem a zbraně se zařezávají do těl přesně tak, jak to máte rádi. Pokud by se s trochou nadsázky dalo říci, že likvidace lidský těl může vypadat hezky a efektně, Slither si zaslouží jít hrdě příkladem.

Pokud chtěl Slither být poctou všem svým žánrovým soukmenovcům, udělal to pečlivě od A až po Z. Zahrnuje to i výborné a léty prozkoušené herecké typové obsazení. Již prvním letmým pohledem na tu kterou postavu stoprocentně poznáte, jestli přežije či se aspoň zraní a pokud ne, jak dlouho bude asi hladovému mimozemšťanovi v lidské či zvířecí (ano, ano) schránce odolávat. Scénář si neláme hlavu s komplikovanými zvraty – nákaza se zkrátka šíří od jednoho nebohého občana k druhému a mění je v poslušně pochodující nemyslící stroje. Občas někdo umře trochu efektněji než ostatní a kamera si na tom pochutná z náležitě propracovaného detailu, avšak mnoho jiných scenáristických zákrut tu opravdu nehledejte. V rámci dobrých zvyků přichází na řadu i notoricky známé vyhrocené okamžiky survival hororů, do nichž se ve fatální vteřině zapojí slečna Náhoda, klasické žánrové hrátky s brokovnicí a lidskou hlavou na závěr i sladce hutné finále s pořádnou destrukcí „hlavního stanu“ a hektolitry krvavých splašek.

Slither je krvavý nářez od hororových fanoušků pro hororové fanoušky. Tvůrci si nehrají na to, že jsou dobří lidé bez zvrhlých zájmů. Inteligenci a zápal pro věc jim nicméně neupřete. Pro mě osobně nebyl Slither až zase taková srdcová záležitost (chyběl mi scénář a nějaké to větší překvapení – ale to je čistě subjektivní pocit, který v očích fanouška vůbec nemusí mít negativní charakter), umím si však moc dobře představit, jak vysoká hodnocení budou z úst zasvěcenějších hltačů padat a kolik superlativ bude na adresu autorů vyřčeno. Pokud se mezi ně neřadíte, ale přesto se podobnému žánru nebráníte, zůstává Slither „jen“ velmi svižnou, atmosferickou a rozhodně zábavnou jednohubkou, u které se velmi pravděpodobně nebudete téměř vůbec nudit. Nedoporučuji sledovat párům a důvěřivým maminkám, které se nechaly ukecat a protáhli svou ratolest skrze bariéru dospěláckého ratingu ;). Naopak doporučuji vzít do party zasvěceného kamaráda, který k mnoha scénám a citacím jistě rád podá podrobnější výklad.

P.S. Taková třešnička na dortu – o hlas doktora Karla se postaral sám Rob Zombie :).