Oldie na Shyamalanovy Znamení je důkazem toho, že k vyvolání pocitu strachu stačí velmi málo. Trailer se rozjíždí obrazy, které by nás podle všeho děsit neměly - kdo z nás neviděl cingrlátka na verandě ve větru nebo ptáky nad poli? - a přece se tak děje. Cosi se blíží. Konfrontace bude nemilá, hlavním postavám to ještě stále nedochází, ale my už si obrazy spojujeme s jejich významy. A v okamžiku, kdy zatloukaný trám zakryje hledáček kamery, je jasno, respektive nejasno už úplně všem. Do domu - jednoho z nejintimnějších a nejpřátelštějších prostředí, jaké si jen dokážeme představit - někdo vnikl a evidentně nepřišel na čaj. Druhá půle traileru je dokonalé zkomponovanou mikroukázkou horečných příprav, a když se u postele Mela Gibsona objeví malá Abigail Breslin, začnete se bezděky ohlížet, jestli v temném koutě za závěsem vašeho pokoje nikdo nestojí. A to už nemluvím o tom, že po scéně "noha v kukuřici" by mě nikdo nedonutil vyjít z domu ani s přislibem setkání s Elishou C. Shyamalanova práce s představami a obavami, jež jsou mnohdy silnější než realita, zde dosáhla svého vrcholu a ve Vesnici už k ní bohužel nepřidal nic nového. Teď jen přežít Ženu ve vodě, která má naprosto katastrofické recenze, a je tu čas příprav na další Shyamalanův film. A vůbec by neškodilo, kdyby Mistr trochu zkopíroval sám sebe. Když to zabírá, tak co se durdit...
