Víte jak poznáte, že jste až po kolena v klišé? Když točíte převlekovou komedii. Víte jak poznáte, že už se z toho nevyhrabete? Když je to sportovní převleková komedie. :) Super Náhradník vyfasoval obě přízviska a už z plakátu na vás křičí, abyste šli raději podruhé na Poseidon.

Pár minut po vstupu do sálu se opravdu zdá, že jste udělali chybu. Amanda Bynes v hlavní roli vypadá jako tuctový diblík a zápletka spočívající v tom, že se převlékne za svého bratra (který ujel koncertovat do Londýna) jen proto, aby svému ex-přítelovi dokázala, že holky umějí hrát fotbal (náš evropský fotbal) stejně dobře jako kluci, je mírně řečeno slaboduchá. Teenagerské komedie už holt takové bývají, jenže scénář k Super náhradníkovi se snaží klesnout ještě níž... rozchod hlavní hrdinky s víceméně hlavním záporákem je hodně nevěrohodný a kdyby si Justin v závěru nehrál na zlověstného brankářského ninju, asi byste začali přemýšlet nad tím, jestli to vlastně celé dává smysl.

Kouzlo tohohle zamilovaného průměru však spočívá v tom, že vás přesvědčí o vlastní infantilitě, která přemostí většinu děr ve vnitřní logice děje. Amanda Bynes je zprvu se svojí parukou a drsňáckými hláškami skutečně k nevydržení, citlivý fotbalista Duke, se kterým sdílí pokoj (a do kterého se zamiluje) zas k neuvěření a vy si říkáte, že je možná ten pravý čas zmizet po anglicku z kina. Po dvaceti minutách ale Andy Fickman na režijní sesli procitne (možná elektrošoky) a vystřihne nejenom pár veledynamických fotbalových vložek, ale především na scénu přivede Davida Crosse jako ředitele Golda. Nemůžu si pomoct, ale ten člověk mi zachránil celý film, spolu s Julií Haggerty (další z hereček, o kterých jsem ani nevěděl, že jsou ještě naživu) v roli matky hlavní hrdinky, posedlé viktoriánskými bály.

Herci a fyzické gagy jsou četnými ostrůvky v propasti ohraných zápletek a situací, ostrůvky po kterých lze tenhle film ve zdraví přeskákat až do finále. Neříká se mi to snadno, ale Super náhradník v tomhle směru vykradl a vyčerpal snad všechny existující teenagerské komedie. Postavy samy o sobě jsou hodně ploché, budování klíčových zvratů se snad opsalo z manuálu s datem výroby 1980 a celé je to přihlouple naivní a kýčovité, ale zároveň to odsýpá... Amanda Bynes nakonec do role zapadne jak oliva do bondova martini a vy si zvyknete na její xichtózní snahy, Andy Fickman doslova zazáří ve snové fotbalové sekvenci (která vypadá jako z úplně jiného světa) a všechno ostatní dohání popíkový soundtrack. Vítej božský průměre? Ne, tak snadné to nebude.

Film by se totiž dal rozseknout na tři vcelku nesouměrné pasáže. Otravná (místy až nepříjemně zrychlená) expozice, na kterou nečekaně navazuje solidní stať, čerpající nejen ze Shakespearova Večera tříkrálového, ale i vcelku slušného řetězení starých (a) dobrých gagů, mnohdy spočívajících v tom, že Fickman rozehrává situace do absurdna a sám se tak vysmívá žánru. Zázrak to není a do Deseti důvodů proč tě nenávidím to má pořád hodně daleko, zejména díky slabším hereckým výkonům ve vedlejších rolích, opakování opakovaných schémat a hlavně otravně slzopudnému konci, který někdo zoufale neukočíroval.

Když se nad tím tak zamyslím, možná je těch pět vážně moc. Super náhradník je sice filmem, před kterým neutečete, pokud ho začnou promítat v letadle na cestě do New Yorku (už proto, že zásoba padáků je většinou omezena), ale nic nového vám nepřinese. Je jen rutinním naplněním škatulky, béčkovou komedií kterou očekáváte na hony dopředu. Možná je to tím vedrem, ale vlastně jsem si u ní docela odpočinul a párkrát se dokonce i zasmál. Neberte to jako "ano" nebo "ne"... spíš jako "možná", zvlášť pokud o návštěvu kina žadoní vaše přítelkyně.