Možná aniž byste si to v některém okamžiku naplno uvědomili, je Serpico film silně spjatý s duchem konkrétního místa, New Yorku. Na jisté úrovni jde o jednoduchý příběh kluka z italské komunity, který se z rodiny vymyká tím, že ji nahrazuje prací pro svoje město. Od rodné čtvrti postupně prochází dalšími lokalitami, dostává se na večírek mladých bohémských intelektuálů i do kanceláře starosty (tj. do prostředí, která si s New Yorkem spojujeme), komunikuje s policejními hlavouny a přirozeně se začíná cítit důležitý. Frank Serpico má se svým povoláním bouřlivý vztah, je pro něj osobní záležitostí, existuje čtyřiadvacet hodin denně a vytlačuje všechny ostatní vztahy – lépe řečeno nedovoluje mu na nich pracovat a udržovat je tak, jak je u normálních smrtelníků běžné. Proto si jednu přítelkyni nechá utéct, druhou bezděčně zažene sám, a nejlepší kamarád je mu dobrý jen tehdy, pokud mu zrovna nějak nekomplikuje cestu k tomu stát se "velikým správným poldou".

V tom je největší drzost i kouzlo Lumetova filmu: vyžaduje po vás, abyste sympatizovali s tvrdohlavým a cholerickým egoistou. A vy s ním pochopitelně sympatizujete, protože má tak moc pravdu, je tak moc cool a hraje ho Al Pacino. A protože je tak horlivý blázen, že se ve službě nechá těžce postřelit (ne, tohle není spoiler, dozvíte se to hned v prvních minutách filmu). Řada záběrů viditelně zdůrazňuje Pacinovu malou postavu a spolu s velmi nepolicejní hippie vizáží jeho hrdiny vysílá jasnou zprávu: Tenhle bojovník je na svojí cestě sám. Je trochu směšný a trochu z něj jde strach jako z každého cvoka, ale postavy zkorumpovaných kolegů, které ho obklopují, k němu tvoří tak zřetelný negativ, že Frank Serpico ve svém prostředí prostě musí přitahovat pozornost a zářit. Schéma poldové versus lumpové se mění na „jeden polda versus všichni ostatní“, což byla zvlášť pro soudobého diváka inovace, se kterou se musel nejdřív vyrovnat. Vy, jako filmoví fanoušci ze začátku 21. století, byste ale už měli být zvyklí na zpochybňování kdečeho, takže pokud jste ještě tenhle film neviděli, není proč váhat. Vyšel u nás na DVD a rozhodně stojí za to.

Na okraj: Skutečný Frank Serpico pořád žije a dokonce bloguje. Ne, nezdá se, že by šlo o podvrh. Podle očekávání mu příliš nejde pod fousy George W. Bush, má za sebou tři rozvody a syndromem Posledního Spravedlivého evidentně trpí dál, stejně jako v dobách svojí největší slávy. A píše o tom básně. Nekecám.