Už při pohledu na plakát jsem si vzpomněl na Tatuma a jeho Milý Johne. A co myslíte? Stejný režisér, stejný autor knižní předlohy a zase dva zaláskovaní lidé na plakátu. Tentokrát je to ovšem ještě o něco horší, protože Josh Duhamel není mariňák (jakkoliv si ho tak pamatujete, protože jste ho neviděli v ničem jiném než v Transformers) a Julianne Hough je ta největší zaměnitelná nanynka na západ od Dejvic.

Režisér Hallström ji přitom v úvodní scéně, která vám má zamotat hlavu, představuje jako potenciální vražedkyni s havranní hřívou, aby ji během pěti minut posadil na autobus do Sluníčkova. Idylického zapadákova, kde peroxidová princezna rychle najde práci, přístřeší i slintajícího prodavače ze stánku se suvenýry. Komplexní zápletka vás má vodit za nos, ale vy už předem tušíte, že ten policajt je psychopat, protože mu to v každé scéně kouká z očí. Stejně tak víte, že Cobie Smulders nechce Julianne Hough sbalit, ačkoliv to tak rozhodně vypadá. Ne, tyhle náznaky jsou malá násobilka i pro fanynky Ordinace v Růžové zahradě. Hallström a Sparks nechtějí svoje publikum ani v nejmenším duševně stimulovat. Spíš tu jde o stereotypní ukolébavku z důvěrně známého, zabalenou do teplých instagramových barev a podprůměrných hereckých výkonů.

Přehrajte si trailer Závěrečná pointa, skoro jak ze Sparksova Zápisníku jedné lásky, pak ani v nejmenším nezakryje, že vlastně koukáme na líp obsazenou a zaplacenou adaptaci pásové harlekýnky. Totéž uvidíte od osmi na Nově, akorát v tom budou hrát Bavoři a bude se to odehrávat na anonymním zámku, který si potřeboval přilepšit mimo turistickou sezónu. Tohle je přesně ten typ filmu, který by měl být za poloviční vstupné. Slovy videoherní hantýrky totiž působí spíš jako update nebo datadisk.

A nám by přitom ani nevadilo, kdyby se opakovaly osvědčené postupy. Alespoň by ten žánr nevymřel. Jenže Lasse už má svojí rutinu naučenou tak dokonale, že kdybyste lidem v publiku po dvaceti minutách rozdali dotazníky, 80% z nich si tipne zbytek filmu hezky scénu po scéně. K žehlení asi dobrý, jak říká Daniela Kolářová, jenže já nikdy nežehlil. Jenom mě trochu mrzí, že jsem se obětoval až ve chvíli, kdy podobně reagoval Mr. Hlad. Film jsme viděli oba, což je neskutečné plýtvání časem vyhlášených filmových odborníků, no ne? Hlad totiž klidně mohl jít na Zambezii, které jsem se chtěl tímhle zištným gestem vyhnout.