Ano, máme tu další z kousků, jenž v naší výjimečné sekci V. I. M. až po hříchu chyběl. Málokterý snímek je totiž tak typickým příkladem slov kult či právě „very important movie“ jako Rocky Horror Picture Show. Film, který je tak bizarní a svůj až se zpočátku zdálo, že je v kinech odsouzen k zapomnění. Jenže právě díky své totální odlišnosti a šílenosti se stal nejen filmovým, ale v podstatě i společenským fenoménem, který dokáže mezi lidmi rezonovat dodnes. A přitom je to opravdu jeden velký bizár a transsexuální show, jež nemá ve filmovém světě obdoby!

Zařadit Rocky Horror Picture Show pouze do muzikálového žánru by bylo přeci jen trochu nefér. Ano, jedná se sice o poctivé naplnění tohoto hudebního žánru s nebezpečně chytlavými písničkami splňující všechny hlavní atributy, zároveň je však svým příběhem, stylem, vyzněním a v neposlední řadě i žánrovým mixem dokonale boří. Snímek je totiž také poctou (a zároveň i parodií) starým béčkovým hororům a sci-fi kouskům i filmovému braku jako takovému.  V příběhu mladého páru Brada a Janet a jejich návštěvy tajemného hradu doktora a transvestity Franka si totiž tvůrci dokonale hrají s přepálenou zápletkou, u níž je vlastně každému jedno, jestli dává smysl. Hlavní je, aby byl divák neustále překvapován, baven a zároveň se tu hezky vzdával hold všem žánrům, jež si tento neortodoxní kousek bere na paškál. A tento cíl se povedlo autorům překročit formou nevídanou.

Rocky Horror Picture Show je opravdu celovečerní dekadencí, šíleností a nápady natřískanou jízdou, kterou si všichni zúčastnění užili se vším všudy. Sexy Susan Sarandon, která tu 90 % stopáže stráví ve spodním prádle, počínaje a naprosto božským a nepřekonatelným Timem Currym konče. Vizuál je v každém záběru vypiplaný, správně křiklavý a zároveň výtečně odkazující na své brakové vzory. Jednotlivé taneční choreografie či tvůrčí nápady už jsou pak jen hodně šťavnatou a nezapomenutelnou třešničkou na tomto parádním dortu. Pravda, režie je možná místy až příliš divoká a nesourodá, ve výsledku to ovšem jen přidává na zážitku oné filmové jedinečnosti a anarchie, která boří (nejen) muzikálové standardy a jde si extrémně zábavným způsobem svou nevyšlapanou cestičkou. 

Nesmíme totiž zapomenout na další důležitý aspekt, díky němuž se Rocky Horror stal společenskou událostí – a tím je jeho nespoutaná sexualita. A rozhodně tu nemluvím pouze o dokonalém trans převtělení Curryho a jeho podvazcích. Muzikál doslova překypuje sexuálními narážkami a zároveň otevírá témata sexuální svobody, bisexuality či hledání své sexuální identity. Právě díky těmto motivům se stala tato nestárnoucí pecka později kultem a zásadním dílem i pro LGBT komunitu.

Rocky Horror Picture Show je prostě ikonou, která je neskutečně šílená, ujetá, originální, eroticky vypuštěna ze řetězu… prostě je všechno, jen ne normální a rozhodně ne pro každého. Právě díky své bláznivosti, jinakosti a sexuální otevřenosti zůstává však i po téměř 47 letech něčím víc než jen muzikálovým úletem a nespoutanou žánrovou divočinou pro skalní fandy. Proměnila se v dílo, jež tváří v tvář novým trendům a posunu společnosti nejen, že nestárne, ale čím dál víc získává na své důležitosti.