Každý rok se podobný film objeví. Ukažme si na něj! Vizuální lízátko s inteligencí Paris Hilton, které někdo přejel mozek vysavačem (nikdy nemůžete mít jistotu). Občas si z toho můžete dělat legraci, jindy v tom najdete alespoň záblesk geniality (stačí dobrá akční scéna), ale jsou i případy, nad kterými musíte zlomit hůl. V tomto případě tedy spíš meč. Marcus Nispel se po remaku Texaského masakru motorovou pilou vydal do jiného žánru a bohužel dokázal, že bez ochranného křídla strýčka Baye nemá čím zaujmout davy. Tedy pokud zrovna nesledujeme soutěž o největší počet obrazových filtrů na čtvereční centimetr.

Nejhorší na tom je, že to vlastně celé dává smysl. Pathfinder mě zajímal, protože filmů o naštvaných vikingských válečnících je jako šafránu a pokud v nich navíc hraje Karl Urban, kterého považuji za pana Sympaťáka, musíte vynaložit neobyčejné úsilí, abyste výsledek zkazili. Nispel se však těžké dřiny nebojí a Urbana tak lze po Doomovi pasovat na pana Smolaře. Snad tomuhle klukovi na stará kolena nezůstane jenom Bourne, protože to by byla věčná škoda. Jako Duch (indiáni mají, co se týče jmen, až příliš fantazie) sice vypadá drsně, ale většinu času se v jeho přítomnosti stejně budete smát. Ne přímo jemu, to by ostatně nebylo moc chytré, když drží v ruce meč, jako spíš scenáristovi a Nispelovi samotnému. Už úvodní scéna vám ostatně naznačí, že vám někdo do popcornu přisypal halucinogenní látky. Zasněžená pláň, nikde ani živáčka a najednou přiběhne bílý, celý bílý kůň. Být to jednorožec, tak snad rovnou uteču, ale i tak byla videoklipová poetika dokonalá a logika dostala poslední ránu z milosti ve chvíli, kdy mladá indiánka doběhla za roh, kde se rozkládaly mokřiny a v nich zaparkovaná loď vikingů, plná zmučených těl a divných artefaktů.

Ve videoklipu Meat Loafa bych si to užíval a i tady jsem prvních pět minut věřil, že Nispel hodlá natočit druhého Barbara Conana a vykročil sice levou nohou, ale že jakmile malý válečník doroste a jeho kamarádi ze Severu se vrátí pozabíjet další stovku indiánů, začnou konečně padat hlavy. Mohlo by vám připadat pozitivní, že se tak stane už během patnácti minut. Nispel se zkrátka nehodlá párat s nějakou expozicí, jenom naznačí, že Ducha nemají indiáni rádi, protože je "jiný". Může si za to sám, vikingové ho deportovali, když v deseti letech odmítnul chirurgicky oddělovat hlavy od trupů cizích lidí. Maminka ho zřejmě učila, že cizím lidem ubližovat nemá. To by vysvětlovalo, proč bez jediného hlesu usekne hlavu prvnímu krajanovi, kterého potká. Vikingové v tomhle filmu sice vypadají jako Darth Vader na steroidech, mluví germánskou hatmatilkou a když si sundají helmu, připomínají bratrance Frankensteinova monstra, ale není smrt přece jenom příliš krutým trestem?

Pro diváka by to naopak bylo vykoupení, protože koukat na Pathfindera je celkem bolestivé. A nemusíte přitom ani tak vyznávat shakespearovsky brilantní repliky, to byste asi zamířili do jiného sálu. Vlastně vůbec nevím, jestli mám scénář mlátit po hlavě, protože je to jako vyčítat tříletému dítěti, že nezvládá pokročilé integrály. Skoro byste začli děkovat, že se ve filmu tak málo mluví, protože cokoliv vypustí hrdinové z úst si říká o výměnu bránice. Urbanovi a jeho kamarádským indiánům ani nelze vyčítat unylý přednes, stejně jako absenci chemie mezi Duchem a jeho indiánskou láskou. Tohle prostě fungovat nemohlo, protože to nedává smysl. Pořád se někam běhá, lokace se střídají bez jakéhokoliv důvodu (jen aby se stihl udělat co největší dojem) a tak trochu to připomíná varietní vystoupení - Nispel jednu chvíli tahá králíka z klobouku, jindy zas hádá karty a nakonec donutí před vašima očima zmizet to nejdůležitější - děj filmu. Pokud tu tedy někdy nějaký byl. Když po dvaceti minutách Urban usekne prvnímu vikingovi malíček a kus jeho ega, jako by se všechno spláchnulo do záchodu a film začal být nesourodou kolekcí mizerných akčních scén, které se dusí pod nánosem chladných filtrů (budete si přát, aby alespoň jeden člověk v záběru dostal žloutenku) a dementního střihu.

Mysleli jste si, že jedna jediná profese nedokáže zlikvidovat celý film? Mýlili jste se! Střihač se šedým zákalem by poslal k čertu i ten nejlepší materiál a tak Pathfinderovi nikterak nepomůže eRkový rating a snaha o krvavé orgie ve stylu Třístovky. Nevím kolik prstů měl ve finální postprodukci sám Nispel, ale pokud se smířil s touhle střihovou skladbou, tak je to nekorunovaný blázen, protože z akčních scén se díky přílišným záběrům na detail a rozhozenému tempu stala smutná encyklopedie základních průšvihů, které můžete s nůžkami udělat. Stříhá se příliš brzy, stříhá se příliš pozdě... stříhá se příliš rychle (i během dialogů a rádoby tklivých scén) a občas se zapomene stříhat úplně - až uvidíte záběry laviny, zjevně vykradené z nějakého dokumentu od BBC, budete si myslet, že Nispelovi došly peníze nebo prášky suplující zdravý rozum. O pár řádků výše jsem napsal, že vaše bránice bude potřebovat výměnu, ale mnohem víc byste se měli bát o fotku v občance. Ten znechucený škleb by vám totiž po sto minutách už nemuseli z tváře odpárat (vzal jsem to přípravkem na vodní kámen... s citronovou vůní - pomohl už při Rychle a zběsile 3).

Nejhorší je, že některým lidem se to líbit bude. Asi tak jako se některým lidem líbily videoklipy Backstreet Boys (když se u nich vypne zvuk). Nedávalo to smysl, ale bylo to barevné, byli tam hezcí lidé (tady jsou výhradně hnusní lidé) a všechno blikalo, svítilo a dělalo to krouživé pohyby. Pathfinder na tuhle tradici plynule navazuje a... mě vážně připadá, že scenárista viděl ten původní norský film bez titulků a pak si nějak domyslel, o čem by to asi mohlo být. A protože natočený materiál nedával smysl, muselo se to zběsile sestříhat. Pak se producenti zhruba rok báli to vůbec pustit do kin, načež se opili a řekli si... "K čertu s tím". A totéž říkám i já, s mírným smutkem v hlase, protože Urban, herci, kaskadéři a elektrikáři z Vancouveru si tohle prostě nezasloužili. Věnujte jim minutu ticha, vytáhněte ze skříně meč (je tam od LOTRa, vím to moc dobře) a běžte před váš oblíbený multiplex, odhánět nevinné spoluobčany, kteří by se snad při pohledu na plákat rozhodli, že dají tomuhle fláku šanci. Dobrých skutků není nikdy dost.