Outlander se nám trochu odkopává. Už nerozdává tak tvrdé rány a nežadoní tak burácivě o čtyři hvězdičky. Občas toho totiž ukáže až příliš, takže člověk může přičichnout k lacinějšímu zázemí, ke kulisám, které by potřebovaly když ne přestavět, tak alespoň podpořit dražším digitálním trikem nebo velkolepějším nasnímáním. Outlandera navíc občas zatlačí bota na místě nejcitlivějším, tedy u obsazení hlavní postavy – udělat z Jamese Caviezela drsňáka, na jehož každé grimase oko ulpí, je prostě stejně složité jako tahat sex-appeal z Kevina Spaceyho. Na druhou stranu, tenhle odvážný průlet napříč subžánry vypadá pořád stokrát líp, než by šlo odtušit z premisy. A u zpěvných chorálů, odpíchnutých od trochu vlažnější střední části, budete v pokojíku zase tasit meče a honit draky po koupelně (bez dvojsmyslů). Outlander je prostě sympatickým nástřelem i po důkladnějším představení té velké hlučné potvory, které půjdou ozbrojení barbaři po nozdrech. Silné tři. :-)