Z proklamované škatulky body hororu stran klasických žánrových atributů (budování napětí a strašidelné atmosféry, brutální/krvavé fatality, vysoký bodycount) si film vypůjčuje jen "body" složku s postupnou transformací tělní schránky hlavní postavy a s tím související mentální přerod (v tomhle případě příklon k temné straně síly
), stejně tak tradiční akční nadstavba se v ději vyskytuje jen v nezbytně nutném množství. Nicméně když už na hrátky s fyzickou podobou a změnami identit dojde, tak provedením stojí za to, byť měřítkem i intenzitou se tak jako zbytek filmu stále drží při zemi. Vedle povědomého žánrového schématu s se Watkins, respektive Flanagan, nebojí do filmu zakomponovat i (černo)humorné momenty (prekérní situace se ), mírně nepříjemné/nechutné scény (detailní záběr na dovede upoutat pozornost), trefnou sociální satiru na konto jak fungování zábavního průmyslu, tak i společnosti (ostrakizace jedinců s nějakou formou postižení), náznak , decentní dávku gore i audiovizuálně stylové sekvence ( je předčasným vrcholem filmu).
Navíc Rhys Harries v hlavní roli předvádí přesvědčivý herecký výkon (škoda, že zbytek castingu nedostane více prostoru na to, aby se silněji zapsal do povědomí), díky rozumné stopáži, absenci zbytečných dějových prostojů (povinná expozice s představením postav se odbyde v nejkratším možném termínu
) a obecně přímočaré příběhové lince si film po celou dobu udržuje svižné tempo a povedená triková stránka dokáže potěšit několika efektními scénami fyzického "splynutí" postav. Watkins natočil důstojný příspěvek do DCU, nicméně na zásadnější postavení v rámci žánru filmu přece jen chybí větší prvek originality, ať už stran narativu nebo řemeslného zpracování a hlavně důraznější tah na branku jak z hlediska psychologické studie proměny osobnosti hlavní postavy, tak jejího následného rozsévání zkázy v řadách ostatních postav. 