Prachy, děvky, drsní hoši. Tu méně podstatnou (tedy obsahovou) část upoutávky zabírá právě tahle trojice základních budapešťských surovin. Jejich skloubení je více než originální, což ovšem nelze přičítat genialitě nebo magickým nůžkám autorů, ale filmu jako takovému, protože z jeho divoké animace a nekompromisní hudební složky čerpá trailer všechnu svoji energii. Radši si před spuštěním zavřete dveře do pokoje, protože jestli k vám před počítač přiskočí babička, možná bude o jednu pacientku s mozkovou mrtvicí víc. Jako by totiž nestačilo, že vaše repráky otestuje absolutně na*raný maďarský hip hop – každou chvíli vám monitor zavalí monstrózní kozy maďarských praktikantek nejstaršího řemesla. Distrikt chce i bez dialogů přitáhnout na svou kontroverzní pověst diváky, a tak jim nabízí jen nonverbální průjezd panoptikem místních, povětšinou těžce amorálních postav, které mají průměr přes jednu soulož za minutu (výhradně zezadu, abyste viděli na prsa :-) a sto ukradených, vydělaných, vyhraných nebo ukázaných forintů na hlavu. Po sto padesáti sekundách to sice není taková smažba jako po prvních deseti, ale i přes lehkou stereotypnost byste tuhle trailerovou raritu měli přes váš procesor prohnat.