Nikdo ho v Čechách nezná, a přesto dokázal na MTV Awards porazit všechny od Spider-Mana po Bournův mýtus. Kdo je to? No přeci Napoleon Dynamite, sociální úchyl, neúnavný glosátor a plachý sympaťák s výrazem bohnického pacienta...
Režisér Jared Hess vyšmikl ukázkový kousek, který nezávislé filmaře posílá do sladkých vln mainstreamů. Komedie "za pár šupů" vydělala za mořem neskutečné peníze i stejně neskutečné kultovní pověst. Náhoda? Zázrak? Vůbec. Napoleon Dynamite ukazuje stokrát viděné, tj. zahnívající americké maloměsto, v němž není do čeho píchnout. Místo, kde neustále praží slunce, až cítíte pot místních buranů, kde se hvězdou může stát podomní prodejce misek, kde na školách vévodí chasníci od amerického fotbalu a vymaštěné blondýnky toužící po MAXIMálním stupni fyzické dokonalosti. Skromným tempem poznáváme tenhle kousek Ameriky a průvodcem nám přitom je tak trochu formanovský, tak trochu retardovaný hrdina, který dokáže i bez násilí a drastické katarze (obstarává ji jen taneční číslo) dovést k podstatě.
Napoleonův úspěch je pro mě malinkou záhadou. Vymyká se škatulce mainstremové komedie, ani nebaví osvědčeným způsobem, ale hlášky i jejich herecké podání (skvělý Jon Heder) umí dokonale rozesmát. Když je budete někomu citovat, neokouzlíte ho. Když si je budete připomínat u piva s kolegy, kteří Napoleona už poznali, můžete si na salvy smíchu vsadit. Napoleon Dynamite je totiž zvláštní film, s nenapodobitelným a nepřenosným "feelingem" a atmosférou, do níž situační gagy padnou líp než mozarella do pizzového těsta. Organicky se v něm propojuje "skrytě-romantická" konstrukce příběhu s nadsazeným posmíváním se pokryteckým loserům (když se dá brácha na hip-hop) - stále s "podivným" a nestandardním smyslem pro humor. A i když se vám Napoleon třeba nebude líbit, určitě vás nenaštve pocit, že takovýchhle filmů jste viděli už spoustu. Tohle je nezávislý originál.