O FILMU

Slovo Napola je akronym a v "jistých dobách Říše" neznamenalo nic jiného než "Nationalpolitische Erziehungsanstalt", což byly instituty, kam do mladých kluků rvali fašounskou ideologii vrchem spodem. Z těchto ústavů pak měli vzejít na slovo vzatí odborníci na politické otázky nebo budoucí vůdcové německého lidu, kteří případné pochybovače vždy uzemní dobře mířeným citátem z Mein Kampf. Mnozí si jistě vzpomenou, že podobné funkci se za komančů lidově říkalo politruk, jenže to se citoval Lenin, Marx a taťka Stalin. Život v uzavřené komunitě, kde se toho více nesmí než smí, je filmařsky velmi vděčné téma. Viz i náš Pramen života. A diváci většinou také nezradí. Ať už kvůli vyhrocenosti příběhu a nebo kvůli tmu, že slušivé mundůry, vyleštěné holínky a velká slova o Tisícileté vládě jedné rasy mají pro některé labilní jedince svou přitažlivost i dnes. Ale konkrétně: děj filmu Napola nás zavádí do roku 1942, kdy se sedmnáctiletý boxer Friedrich Weimer (Max Riemelt) dostává ze své chudé rodiny do prestižní Napoly, kde je mu mentorem chápavý Vogel. V Napole se seznamuje i s antifašistickým Albrechtem Steinem (Tom Schilling), který chce žít s čistým štítem a proto se dostává do stále silnějších konfliktů s vedením školy.Půjde Friedrich v jeho stopách? Na celém svěrákovsky laděné příběhu, který do celosvětové distribuce startoval na MFF Karlovy Vary 2004, je pikantní jedna věc: natočil jej zloduch, který má na kontě šmíru Holky to chtěj taky. Říkáte, že by měl Zdeněk Troška také dostat svou šanci? Třeba mu v některé z jeho igelitek, o kterých tak rád mluví, dřímá scénář podobné tonáže...

FOTOGALERIE