Děti. Pohádky. Romantika...imf si rozhodně nepředstavoval, že stráví jedno zamračené odpoledne ve společnosti těchto tří komodit a přece tomu chtěl osud (a Cival ;) jinak. Kouzelné chůvy Nanny McPhee bych se nedotknul ani golfovou holí a ďábelský make-up Emmy Thompson v hlavní roli s tím nemá pranic společného. Prostě mi podobné žánrové kombinace lezou krkem a raději se nechám okrást o čas něčím svižnějším a méně předvídatelným. Jenže pak začaly v konkurenčních řadách padat nekompromisní hodnocení a chvála se šířila po chodbách, nemohl jsem odolat. A Cival tak moc naléhal...

A ono to vlastně docela vyšlo, občas máme zkrátka docela štěstí, když se z podceňované slátaniny vyklube koukatelný titul a musíte uznat, že po Aeon Flux, Ultraviolet a Bloodrayne jsem si něco podobného snad i zasloužil. Nechápu sice, jak může někdo téhle Chůvě napařit víc jak osm hvězdiček (asi nějaké frustrace v dětství), ale Emma Thompson svých pět úkolů zvládla a postavila do latě jak děti, tak nedůvěřivé dospěláky v obecenstvu.

Velký podíl na tomto úspěchu má nepochybně svižný rozjezd celé taškařice, ve kterém dojde na pečení nemluvňat, mlácení pánví po hlavě a další "prostopášnosti", které do PGčkového filmu propašovala veleúspěšná knižní předloha od Christianny Brand. Emmě Thompson a jejím dětem se líbila natolik, že sepsala scénář (má v tom praxi, ostatně vyhrála Oscara za Rozum a cit) a skromně se obsadila do hlavní role superchůvy, která má za úkol zkrotit sedmero dětí počestného džentlmena, pana Browna. Ten byl v mládí hodně aktivní, když si stihnul nadělat sedm dětí (jsou od sebe tak cca dva roky, ale nebudeme v téhle recenzi pěstovat žádné sexuální narážky, že?), ale manželka mu tragicky skonala a tak je odkázán na dobrodiní od své bývalé tchýně, kterou hraje neodolatelným způsobem Angela Lansbury (Jessica Fletcherová z To je vražda napsala). Musím říct, že mi notně připomínala Rowana Atkinsona a to nejen hereckou polohou, ale i hlasem a zjevem, což je výkon vpravdě neuvěřitelný.

Tchýně na oplátku za svou štědrost vyžaduje, aby děti měly pořádnou chůvu, což ale není taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát. Sedmero poděsů totiž s každou rychle vyběhne a místnímu svazu už došel materiál. Osud tak Brownovi sešle "vládní chůvu" Nanny McPhee, která vládne kouzelnou hůlkou, děsným vzhledem (ten se však v průběhu filmu mění) a vždycky klepe, než někam vstoupí. :) S jejím příchodem si divák uvědomí dvě zásadní věci. První - Emma Thompson rozdílem dvou tříd přehrává všechny kolem; druhá - to že je všechno krásně barevné ještě neznamená, že to není dokonale tupé.

Uznávám, že za obojí může kniha a obojí se dá také zdatně maskovat. V prvním případě to nejvíc odnáší Colin Firth, protože jeho postava je většinu filmu za troubu, který přes mrtvoly (pracuje v pohřebním ústavu) nevidí potřeby svých dětí a omezuje se tak jen na monology s křeslem své bývalé ženy. Emma Thompson tak vládne, kdykoliv vstoupí do záběru a dělí se o pozornost diváků jen se snesitelnými (herecky) dětmi a britskou elitou v podobě Imeldy Staunton, Kelly Macdonald a samozřejmě Angely Lansbury, i když té bych za to přehrávání nějaký ten řád asi nepřipínal. Navíc se objevuje pouze v několika scénách, přičemž v té s oslem jsem strachy zavíral oči. :)

A co se tuposti týče? Ano, vím že je to pohádka a vizuální stránka, tak trochu připomínající kýčovitost Howardova Grinche, se dá s klidem tolerovat... s nalajnovaným scénářem je to už mnohem horší. Zvedám jeden palec za barvité postavy, zvedám druhý za celkovou atmosféru, která vás filmem protáhne rychleji, než byste čekali, jenže co je to platné, když mě neustále otravoval idiotský vývoj děje? Něco podobné primitivního byste možná prominuli Troškově Princezně ze mlýna, ale tady si připadáte, jako by vám někdo dal jenom půlku požadované porce. Krátká expozice, pak hezky nalajnovaných pět lekcí, vrcholně slzopudný konec a pápá, je čas skočit do postelí. Film to u mě prohrál především celou zinscenovanou svatbou, která ho přibrzdila a zároveň připravila o dobrou půlku neuronů. Nebýt Thomase Sangstera, synovce Hugha Granta, kterého jistě pamatujete jako roztomilého skrčka z Lásky nebeské, který vezme rozum do hrsti a ukecá Colina Firtha k tomu, aby se choval jako chlap, zřejmě bych to s tímhle filmem vzdal, ale přišlo to příliš pozdě... pohádková atmosféra byla zkalena přílišnou hordou slapstickových gagů s výstřihem a i ten zpropadený kýč se zatřásl v základech.

Ale nebudeme hysterčit. Ve výsledku je Nanny McPhee více než povedeným "klonem" Mary Poppins (HA! Mysleli jste si, že si nevšimnu, co? ;), kterému však k dokonalosti chybí leccos. Můžete tisíckrát nadávat, že šlehačková bitva a tancující zvířectvo se vašim potomkům líbily. Já potomky nemám a musel jsem trpět sám. A i když zavřu obě oči a prohlásím, že Nanny McPhee je film, na který se budou děti lepit jak na lavičku natřenou Patexem, pořád je to jenom optimistická sedmdesátka. Zhlédněte to, radujte se, ale proboha... nepřehánějte. Je to "jen" další důkaz britské vychytralosti, která ví, jak do dětí nalejt trochu mravního ponaučení, aniž by si to uvědomovaly (mluvíme samozřejmě o malých, naivních a neškodných dětech :).

p.s. Scéna s draky, odehrávající se na jakési oblázkové pláži, mě definitivně přesvědčila o tom, že na letní dovolenou do Británie rozhodně nepojedu. :)