Tady teprve pořádně uvidíte, zač je toho maskér a pořádná dávka herectví. Krásná Charlize Theron se dokázala nastylizovat přesně do té polohy, při jejímž uzření bude jedna polovina diváctva údivně vzdychat a druhá si bude říkat, jak je možné, že takový obličej z malin dostal práci v Hollywoodu. Cristina Ricci jí se svojí homosexuální přítelkyní sekunduje více než zdatně a mezi oběma herečkami vládne zvláštní jiskřivá chemie, která je svým způsobem pořádně erotická. Příjemně civilní melancholická ukázka se ve své polovině za pomalého podupávání jazzíku plynule transformuje do roviny filozofických úvah a náběhu na drsnou psychařinu, ze které tříská náboj své podivné nálady a v klidu si zametá před finálovým vyhrocením. Bude to hodně o hereckých výkonech, přátelství a lidské psychice. Má to potenciál stát se z všemožných důvodů peckou, i když ani náhodou ve vlnách středního proudu. Uvidíme, zda se časem dočkáme také u nás...