Letošní filmová sezóna ukázala, že teenagerské komedie o tom, jak skupina sexu chtivých hrdinů cestuje po Americe a hledá někoho na kvalitní soulož, už diváky moc nezajímají. S podobným tématem chtělo uspět hned několik komedií, ale většinu z nich publikum ignorovalo a kritici odstřelili a zdá se, že tenhle žánr se pomalu vrací do kómatu, ve kterém byl před prvním dílem Prci, prci, prcičky. Na druhou stranu Miss March ukazuje, že to vlastně zase až tak moc nevadí.

Prostinký příběh mladíka Eugena, jenž se po letech probudí v nemocnici z umělého spánku a spolu se svým kámošem Tuckerem vyrazí najít svou přítelkyni, z níž se stala modelka a hvězda časopisu Playboy, se totiž zrovna neřadí k těm nejpovedenějším komediálním kouskům. Zdánlivě je tu ale všechno OK. Hlavní herecké hvězdy, scénáristé i režiséři Zach Cregger a Trevor Moore evidentně vědí, jak by měla teenagerská „sexuální“ komedie vypadat a co by se v ní mělo dít, aby divák nezačal příliš přemýšlet o jednoduchém ději. Během své cesty tedy hrdinové potkávají hned několik podivných postav, jež by měly zajistit, aby se člověk nenudil. Některé z těchto postav jsou vtipné, některé méně a některé jsou vyloženě trapné. Bohužel hlavní hrdinové patří do té poslední kategorie.

Cregger a Moore jsou hvězdy televizní komediální show The Whitest Kids U Know, což je v podstatě jen souhrn na sebe nenavazujících scén a vtipných výstupů. Tady oba dva dokázali, že když dostanou dvě minuty, zvládnou udělat zábavný fór, hodinu a půl však bavit bohužel nedokáží. Eugene a Tucker nejsou příliš sympatičtí a dost těžko se hledá důvod proč jim fandit. Především Moore, jenž si zahrál „blbějšího“ Tuckera, až příliš často tlačí na pilu a někdy i otravuje. Je docela problém sledovat hodinu a půl dlouhý film, jehož hrdinové prakticky nezmizí, ale vy je nemáte rádi. Díky nezajímavým charakterům tak navíc na povrch vypluje i ošklivá pravda o nepříliš vydařeném scénáři, jenž si bere z lepších komedií to, co fungovalo a doufá, že to bude fungovat i tady. Ne že by doufal marně, ale rozhodně se z celé látky dalo vymáčknout mnohem víc.

Je tu sice pár zábavných scén, které člověku vyvolají úsměv na rtech a Craig Robinson si svého obtloustlého rapera vyloženě užívá, bohužel těch důvodů k tomu, aby člověk svůj čas s Miss March netrávil, je pořád víc.