Studio Walta Disneyho je ve svém oboru legendou a není nikdo, kdo by se mu mohl rovnat v počtu kvalitních animáků. Bohužel všichni víme, jaká je situace dnes. Společnost Walt Disney žije spíš ze svého slavného jména a příběhy, které dříve bavily davy a vydělávaly peníze, jsou dnes už jen vzpomínkou. U Disneyho zkrátka někomu trošku ujel vlak a v posledních letech se v podstatě jen recyklují staré nápady a jednoduché scénáře, kterým chybí potřebná jiskra, která by je odlišila od konkurence a vrátila Disneyho zpět na vrchol. Lilo & Stitch sice naznačil cestu pro jednadvacáté století, ale bohužel se po ní nikdo nevydal. Robinsonovi měli být pro tápající animátorskou legendu novou vzpruhou.

A do jisté míry tomu tak je. Disney se sice už před nějakou dobou zbavil otravných písniček a vrhl se po hlavě do třetího prostoru, ale to pořád není dost na to, aby se filmy jako Robinsonovi odlišily od anonymního davu všech těch mluvících zvířátek. Na první pohled to však vypadá, že Robinsonovi se vydali to správnou cestou. Vizuální stylizace se evidentně inspirovala u dnes již téměř kultovních Úžasňákových a namísto realistických animací, které by se snažily o co nejskutečnější zobrazení lidské bytosti, se vsadilo na nadsázku. Hlavní hrdina má vlasy, které by mu záviděli i ti nejslavnější rappeři z osmdesátých let a u Robinsonových, v rodině budoucnosti, byste také těžko narazili na někoho, ke komu by sedělo slovo “normální.” Bohužel jak si tvůrci vyhráli s vizuální podobou hrdinů, tak odflákli okolní protředí. Všechno sice září barvami, ale celkově je to nuda, která ničím nezaujme a ve výsledku kazí technický dojem.

Já osobně ale řadím zábavu nad technické zpracování a byl bych ochotný Robinsonovým odpustit nedostatky ve vizuální podobě, kdyby mě bavili. Bohužel scénáristé a režisér svoji práci naprosto nezvládli. Největším problémem Robinsonových je totiž fakt, že si tvůrci neujasnili, pro koho vlastně film točí. Příběh klučiny Lewise, který vyrůstá v sirotčinci a neustále se pokouší vynalézat všelijaké zlepšováky a udělátka, díky kterým dospělí trpí (takové ty klasické kreslené pády, údery a podobný chaos), je v podstatě jednoduchý. Jednoho dne ho navštíví lehce trhlý Wilbur, který tvrdí, že je z budoucnosti a tak trochu Lewise unese. Ten v novém světě objevuje pošahanou rodinu Robinsonových, ve které nikdo není normální, a snaží se utéct před strašlivým padouchem s roboticku buřinkou. A nakonec to samozřejmě všechno dobře dopadne.

Bylo by naivní chtít po kresleném filmu pro děti něco složitějšího, ale scénáristé se tentokrát nejspíš rozhodli, že to neulehčí nejen rodičům, ale přichystali si pár nepříjemných překvapení i na děti. Robinsonovi zdánlivě působí jako film pro diváka tak do deseti let. Všechno je tu barevné, vtipy jsou správně jednoduché a celkem rychle to ubíhá. Ale pak přijde scéna, během které z neznámého důvodu režisér Stephen J. Anderson sešlápne plyn až k podlaze. Psychadelická procházka a seznamování se se členy rodiny Robinsonových připomíná spíš drogový rauš dlouholetého feťáka, než scénu z animovaného filmu. Děti nejspíš nebudou chápat a epileptikům se asi přitíží. Na druhou stranu když Anderson zařadí vyšší obrátky při akční scéně s hladovým tyranosaurem, člověk by mu mnohé odpustil. Tyhle dva výkyvy kvality a tempa staršiho (a právem znuděného) diváka nejspíš potěší, ale děti ze zuřícího pravěkého monstra asi tak nadšené nebudou. Výsledkem je film, u kterého se dospělý člověk většinu času nudí a jen při dvou scénách se křivka nadšení dostane konečně nad neutrál. V těchto dvou momentech ale zase ve své kůži nejspíš nebudou prckové.

Velkým problém scénáře je ale i samotná rodina Robinsonových. Jejích členů je asi okolo deseti, každý má nějaký zvlášní poznávací znak, ale většina je ve filmu úplně zbytečná. Jakoby si autoři před natáčení sedli a řekli si “:Dáme tam chlapa s loutkou, borce s dělem, ženskou, která učí žáby zpívat, potrhlýho dědu a chobotnici. Bude to super!” Pánové scénáristi, není to super. Zapamatovat si jména byť jen poloviny hrdinů je nadlidský výkon, protože většina z nich je ve filmu naprosto k ničemu.

No, nedopadlo to příliš slavně. Robinsonovi sice na první pohled zaujmou zábavnou vizuální stylizací, ale děj je příliš rychlý, jednoduchý a nezajímavý. Spolu s těžce nevyrovnanou režií to Robinsonovým hodně podráží nohy. Je asi zbytečné říkat, že dětem se to nejspíš bude líbit, protože těm se líbí všechno kreslené. V současnosti je v kinech ale tolik animáků, že bych doporučil vyrazit prostě na něco jiného.