Jacka Blacka pohromadě s Nicole Kidman si asi nedovedete představit v méně atraktivní ukázce. Pokud nějaká naivní duše skončí na lep distributorovi a vydá se na sequel Svateb podle Mary, jen s ještě luxusnějším hereckým obsazením, do deseti minut znechuceně opustí sál. Laciný překladatelský trik nezastře Baumbachovskou klasiku. Postavy chodí, povídají si, většinou více než sofistikovaně. Při „stěrce“ od svého „soupeře v hovoru“ na chvíli ztuhnou, ušklíbnou se a předají slovo dalšímu. Ani Margot se nečančá, protože podstatné pro ní jsou jen hovory, maximálně trocha melancholické hudby. Osvětlovač dostal padáka, zvukař naschvál vmíchává do slov okolní ruchy a kameraman slévá obrazy do jednotné barevné palety, s jednoznačnou převahou hnědé a jejích okrových odvozenin. Ten typ lidí, o němž Baumbach tak rád vypráví, se ocitne v sedmém nebi. Já osobně se Margot velkým obloukem vyhnu, přestože mě Oliheň svou samolibou užvaněností nezdrtila tak silně jako Mr. Hlada (jinak řečeno, uznávám její inteligenci, ale napodruhé bych u ní umřel nudou). Tentokrát mi bohatě stačí obstojný trailer, v němž dokonale funguje průvodní song. Dalších devadesát minut navíc není třeba.