Cival

Jiří Adamec dělal před dvaceti lety Nováky, před patnácti lety Pojišťovnu štěstí a před pěti Cesty domů. Takže seriálové peklo na pekle. Těžko ho ze sebe může sedmdesátiletý matador, lapený do téhle pasti estrád a lobotomických seriálů, najednou setřást a naservírovat plně současný film. Hanzlíkova milostná epopej (psal i scénář, achjo), mnoho dekád po Létu s kovbojem, je proto přesně tak audiovizuálně mdlá a ideově prázdná, jak byste čekali. A mimo televizní obrazovky v obývácích babiček v podstatě nemá co pohledávat. Je to jen směs kýčovitých momentů (to jásání v autě s roztaženýma rukama opravdu nevyšlo z módy), na níž je zajímavé snad jen klasický postup českých filmařů, že sedmdesátníkovi pošlou do náruče o čtvrt století mladší paní.