Byla jednou jedna vesnička jménem Little Wallop a o té se říkalo, že tam chcípl pes. Zvláštní na tom je, že tam opravdu žil pes a opravdu za nevyjasněných okolností chcípl, a tak tohle pořekadlo získává podivně bizarní nádech. Na film Univerzální uklízečka je obecně nutno dávat si v tomto směru velký pozor a všechny černohumorné narážky si nechat od cesty. Kdyby vám totiž třeba náhodou ujelo, že hlavní postava v podání Maggie Smith má určitě nějakého toho kostlivce ve skříni, je velmi pravděpodobné, že tomu tak naprosto doslova je.

Maggie Smith hraje Grace. Uklízečku, vychovatelku, hospodyňku, zkrátka všechno, co si představíte pod pojmem „holka pro všechno“. Je přiměřeně stará, má ráda lidi a když náhodou narazí na výjimku a s někým si nepadne do oka, zabije ho. Kromě toho umí výborné snídaně. Dále je tu reverend Walter Goodfellow (skvělý Rowan Atkinson), člověk, který šel navštívit Boha a už se nevrátil. Resp. duševně zůstal někde na půli cesty mezi stránkami Bible a věčným vymýšlením nedělních kázání a bohužel si nevšímá, jak moc jeho rodina strádá. Ať už jde o jeho ženu Glorii, jejíž sexuální libido roky trpí hlady a prostřednictvím Gloriiných úst se nyní rozhodlo postěžovat místnímu učiteli golfu, či jeho sedmnáctiletou dceru, jejíž sexuální libido rozhodně netrpí, protože je zaměstnáváno každý týden někým jiným. Do tohoto zmatku přichází právě Grace, nenápadná stará dáma, jejíž skutky jsou však obrovské. Ví dobře, za jaké nitky zatahat, aby se věci daly do pohybu a bude-li tomu stát v cestě nějaký živý člověk, nedá se nic dělat.

V Univerzální uklízečce nejde o to, aby byl divák temnou stránkou Graciny osobnosti překvapen, kdyby na to došlo v závěrečném rozuzlení. Divák je naopak se situací velice dobře seznámen už v úvodním flashbacku a když se potom stará dáma objeví na scéně a první hafík skončí na dně jezera, není složité si dát dvě a dvě dohromady. Kdyby tvůrci chtěli udělat ze svého filmu detektivku, ty úvodní tři minuty si odpustí. Niall Johnson však chtěl natočit černou komedii a ta má jasná pravidla. Musíte vědět, co se děje v pozadí a čemu se smát, i kdyby samotné vraždící akty byly samy o sobě nějak třeskutě legrační (což nejsou). V tomhle bodě vstupuje do hry scenárista a pomocí bryskní ilustrace v podobě nefungující rodiny přivede do hry stroj, který musí být opraven. To je práce pro Grace a její „spravovací“ metody, které sice často zahrnují ostré předměty, ale to se nemusí nikdo z rodiny dozvědět. A to je vše. Lidé umírají a rodina se stmeluje.

Uklízečka připomíná divadelní hru a mám velké podezření, zda jí někdy předtím nebyla. Spousta věcí se děje mimo obraz, postavy se pohybují na velmi malém prostoru (po všech stránkách), vše má zvláštně komorní nádech… a všichni tu hrají pro radost. Obsazení je nadmíru vydatné a lze s klidem říci, že jen díky němu film takového typu nějakým způsobem funguje: Kdybyste koukali na neznámé anglické tváře, pravděpodobně by vás to nebavilo dlouho (a ostatně, distributor by sem takový film asi nikdy nekoupil). A to je víceméně jediná věc, která mi vadí – snímek je naprosto rutinním vyplněním všeho, co si představíte pod souslovím „uklízečka vraždí a vyřeší rodinnou krizi“ a jen ti herci z něj dělají něco speciálního. Žádné překvapení, žádné fikané záměny. Objeví se problém, je vyřešen. Objeví se další, je vyřešen taky. Když je načata „spása“ nějakého člena rodiny, děje se tak okamžitě, až moc schematicky a naprosto bezbolestně (Grace řekne reverendovi o náboženských vtipech, ten sedne k internetu a za minutu už je sype z rukávu). Zkrátka a dobře, je vidět že se sešel tým s dobrou náladou a zahrál si s velkou chutí. Ale o ambicích vnést do ohrané šablony něco svěžího nemůže být řeč.

Sečteno, podtrženo. Univerzální uklízečka je příjemná jarní jednohubka, která vám rozhodně nezaskočí a pokud máte rádi černý anglický humor, bude vám navíc pravděpodobně chutnat. Žádné velké překvapení se nekoná, ale zábava to rozhodně je (a Rowan Atkinson skutečně umí hrát).