Parafrázovat dnes „humorně“ tarantinovku Kill Bill? Ehm? Vážně jsme v roce 2011? Tvůrci druhé Karcoolky na tom musí být asi hodně špatně, když nahmatávají takhle obstarožní typ humoru… a vlastně ho ládují ve velkém. Tenhle animák zjevně (znovu) okoukává hodně od Shreka a samozřejmě i od prvního dílu, který byl bůhvíproč úspěšný. Tedy... my víme, proč uspěl: Za rozmachem Karcoolčiných dobrodružství v animovanou sérii stojí hlavně fakt, že první snímek vznikal kdesi v Namibii, Ugandě nebo na jiné Sumatře, kde ji pár podvyživených dělníků vyrenderovalo za nekřesťansky nízký peníz. Weinsteini se toho superlevného rodinného oddychu chopili, leckomu jej prodali, a proto si mohli dovolit přiobjednat další díl. Ten se sice pořádně zdržel, takže ani razantní zlepšení technologické stránky nepomohlo k tomu, aby Karcoolka nepůsobila co do animace jako třetiřadá produkce. Jenže o to tu primárně nejde. První snímek dokázal někoho pobavit (a někoho zhnusit), a to bez ohledu na vypiplanost vizuálu - byly v něm ale aspoň trochu sofistikovanější fóry a ne jen variace na stokrát viděné a desetkrát nestoudně okopírované (kupříkladu zlodějce, která salta zakončí prdem, jsme se smáli posledně v roce 1999 u Jaye a Tichýho Boba). Za takové situace Karcoolka neobstojí, ani když se pokouší o rozprostření vlastní mytologie s tajnou špiónskou organizací bránící dobré konce.
.