Můžou lidé a dinosauři koexistovat? To je otázka, kterou vám film klade hned v úvodu poté, co ukáže dopady finále předchozího snímku, v němž dinosauři opustili Isla Nublar a rozutekli se víceméně do celého světa. Zbytek filmu jste pak svědky toho, jak tohle soužití zatím příliš nefunguje. Definitivní odpověď se během následujících 146 minut ovšem nedozvíte – i přes tohle docela zásadní selhání si ale troufám říct, že Jurský svět: Nadvláda má jako zástupce letních blockbusterů stále co nabídnout.

Bodem obhajoby číslo jedna budiž fakt, že dinosauři byli, jsou a nejspíš už vždycky budou na velkém plátně prostě cool. Jedna z nejkrásnějších scén nejen tohoto filmu, ale dost možná i celé série, se pak odehraje už v prvních minutách a zahrnuje brontosaura překážejícího na cestě dělníkům. Na první pohled obyčejný záběr na majestátného tvora se po zapojení ikonické hudby Johna Williamse (aktualizované o noty Michaela Giacchina) a šikovné scénáristické berličky rázem pozvedne v něco víc, najednou si uvědomíte, o jak nádherná, inteligentní a citlivá stvoření tady jde, takže vám je celý film a jeho svět hned mnohem bližší. Je to taky potvrzení, že režírující Colin Trevorrow netočí jen účelově, ale vkládá do filmu hodnoty, které lze aplikovat i do skutečného světa. Považujme to za bod číslo dvě. Hudbu, která je konstantně po celou novou trilogii výborná, rovnou označím za trojku a jdeme dál.

Čtyřka se váže k postavám. Ty alespoň zkraje působí dojmem, že budou mít své vlastní dějové oblouky, a že ty oblouky dokonce budou obnášet neokoukaná dobrodružství. Claire (Bryce Dallaw Howard) tak například bojuje za práva dinosaurů, a to i způsoby, které nejsou úplně legální. Owen (Chris Pratt) chytá divoké dinosaury, s Claire tvoří pár, společně s ní se pak stará o mladou Maisie (Isabella Sermon), a do toho dává pozor na raptora Blue, kterému se narodilo mládě Beta. Maisie je lidský klon a zároveň dcera vnučky původního zakladatele Jurského parku Johna Hammonda, jako taková pak touží zjistit, kde se tu vzala a proč. No, a protože se vrací i Laura Dern a Sam Neill, tak film natáhne expozici i na ně, takže Ellie (Dern) vyšetřuje původ přerostlých kobylek decimujících světové zásoby obilovin, zatímco Alan (Neill)…je furt ten starý dobrý Alan. I proto, jak film na začátku úspěšně žongluje s mnoha linkami, které působí až nečekaně nosně, je vlastně první hodina překvapivě chytlavou odsypající jízdou, která nakonec vygraduje parádní akcí na Maltě. Už tam ale začíná být jasné, že z hlediska logiky půjde možná o vůbec nejproblematičtější díl.

Což nás přivádí k bodům kritiky – obhajoba si teď dá chvíli pohov. První kritika putuje k záporákům. Ten hlavní je karikaturou Steva Jobse, Marka Zuckerberga a všech dalších CEO ze Silicon Valley, ani oni ale snad nejsou v reálu tak ubozí jako tento panáček. Bohužel mu stopáž věnuje dost času i prostoru, který tak přichází celkem vniveč. Na druhou stranu Campbell Scott je furt lepší herec než mizerná Dichen Lachman hrajícího jednoho z jeho poskoků, které bych okamžitě přál kariérní trajektorii Ruby Rose. Na straně dinosaurů tu pak žádný velký záporák není, to ale jako problém nevnímám.

Druhá kritika jde k přeplácanosti. Jak jsem dříve zmiňoval, že scénář žongluje s mnoha linkami? Jo, tak přesně do té Malty to celé hezky šlape, jenom aby se na to ve druhé polovině nalepilo několik nových vedlejších postav a skoro všechny rozjeté podzápletky ustoupily snaze spojit vše dohromady. Linka původních hrdinů navíc rychle začne nudit, protože trvá dlouho a není na ní nic zajímavého. Z nové trojice dospělých hrdinů se pak sice stali tak trochu superhrdinové vykonávající bezbolestně a chrabře veškerou akci, což později vede i k několika málo střetům s dinosaury, většina těch scén už je ale recyklací předtím viděného. Jediná postava, která tak i ve druhé půlce pokračuje ve svém oblouku je Maisie. I proto nakonec její linka jako jediná dojde nějakého uspokojivého završení, a byť jsem zpočátku vůbec nevěděl, o koho se jedná, vlastně mi tahle postava přirostla k srdci nejvíc. Navíc jakmile se pak ke konci všichni konečně sejdou, už to zase šlape. Jen ta druhá hodina filmu prostře zbytečně moc skřípe. Zapište si to nicméně jako pátý bod obhajoby a zpátky ke kritice.

Logiku, pár kýčovitějších dialogů, nebo výše zmíněné recyklování naháněček s dinosaury bych tak nějak strčil do jednoho pytle. Někomu to samozřejmě bude vadit, v zásadě to ale není nijak ubíjející, rozhodně to třeba není tak odfláknuté, jako poslední filmy s partičkou okolo Vina Diesela v nesmrtelné sérii Rychle a zběsile nebo cokoli co vyprodukuje The Rock.

Ne, má největší kritika pochopitelně směřuje ke zbytečnosti celého filmu, potažmo trilogie jako takové. První film byl podobně jako Síla se probouzí solidně natočeným a modernizovaným nostalgickým tripem, budiž, na rozdíl od Star Wars je pak znát, že druhý film směřoval k tomu dostat dinosaury do světa, aby se tenhle problém mohl řešit ve trojce. Jinými slovy tam byl nějaký větší plán. Jenže kdyby se trojka nestala, prakticky nic by se nezměnilo. Nemělo by to na nic vliv. Na konci Nadvlády se totiž vracíme ke statusu quo, kdy lidé a dinosauři žijí pospolu, a někdy to funguje, jindy zase ne. Místo toho působí třetí film dojmem, že vznikl hlavně proto, aby se mohli vrátit staří hrdinové (které nejspíš nikdo nechtěl do jedničky), T-Rex se zase s někým porval a Universal značku ještě jednou hezky podojil. A to je prostě málo.

Nicméně jak už jsem zmínil na začátku recenze a posléze i spočítal na bodech plusů a záporů, navzdory téhle zbytečnosti není Nadvláda tím typickým spotřebním zbožím, které by si zasloužilo flusanec a spláchnout. Ne, na to je totiž Trevorrow až příliš šikovný, takže film úspěšně zachraňuje hromadou různých pomrknutí, hlášek i vizuálních nápadů či eye-candy momentů, jako když se Bryce Dallas Howard plazí směrem ke kameře, zatímco se za ní jako perfektní hororový záporák plíží zlý dinosaurus, nebo když hejno hořících kobylek vzlétne nad údolí a na pár vteřin promění plátno ve skoro až biblickou tragédii. Jsou to přesně tyhle momenty a plno dalších, kvůli kterým si člověk říká, že je v tom kině vlastně rád. Byl bych radši, kdybych sledoval další vymazlený blockbuster typu Maverick? Jasně! Proboha, samozřejmě. A třeba jednou někdo něco takového s dinosaury natočí. Do té doby je ale Nadvláda uspokojivým blockbusterem, který sice dělá plno věcí špatně, včetně toho, že se mu ani nedaří nic moc uzavřít, ale jak jste si mohli přečíst výše, plno věcí taky dělá správně, a hlavně má přitom – alespoň si to tedy myslím – vždycky srdíčko na tom správném místě. I proto jej nakonec beru takhle na milost.