Na poslední snímek Clinta Eastwooda, nehynoucí legendy filmového světa, se člověk musí těšit i přesto, že si třeba jeho poslední flák Cry Macho vůbec neužil. Což můžu potvrdit, protože Cry Macho bylo opravdu bolestivě prázdné, a přesto věřím, že Juror #2 dopadne daleko lépe. Jak by taky nemohl, když mu tentokrát Warneři dopřáli (byť zatím jen omezené) nasazení do kin, navíc si ho Eastwood pojistil tím, že už v něm nehrál, pouze pomalu chodil za kamerou, a tentokrát snad i příběhem, který přece jen nabídne trochu víc než jen pouhé rozjímání nad životem starých lidí. Obsazení je fajn, ukázka graduje mocně, aniž by přitom prozrazovala to, co bude na filmu snad nejzábavnější, tedy dění přímo ze soudu, vše je tedy na tom správném místě a jak má být na to, aby z toho mohl Eastwoodovi vypadnout poslední skvělý kousek. Možná ne tak zásadní, jako některé jeho předešlé filmy, ale pořád precizně natočený a zahraný, s nímž se tento velikán bude moci s filmem hrdě rozloučit. Věřme mu a držme palce.