Filmy Spikea Leeho mám rád, ale zdaleka ne všechny (občas si prostě na jeho "stoneovskou" úlohu ála svědomí Ameriky nepotrpím) a tak si vždycky trochu vybírám. Na 25. hodinu jsem šel až ve chvíli, kdy se kolem ní strhla vlna kladných kritik, ale u Spojence (neuvěřitelně stupidní překlad mimochodem, nemající s dějem snímku nic společného ;) mě zaujal už trailer. Jako by najednou se Spikem chtěli všichni pracovat - Clive Owen, Denzel Washington, Jodie Foster - na něčem co z jedné strany vypadá jako laciná moralitka a z druhé jako primitivní žánrovka. Nevěřil jsem ani jednomu, vzhledem ke Spikeovu rejstříku a to byl zřejmě i jeden z důvodů, proč jsem se vypravil na Febiofest s kolegou Kocourem.

Úvod naznačuje, že Spikea loni vyměnili někde v tchajwanské továrně na sekačky a podstrčili nám místo něj jakéhosi videoklipového kmána, který stříhá páté přes deváté, halí film do zelenomodrého závoje a nebojí se vyhazovat přebytečné framy, když korzuje po scéně ruční kamerou. Jako bonus navrch ještě přidá báječnou odrhovačku z úvodních (a závěrečných) titulků, nějaký ten product placement (na iPOD jste zvyklí, takže přichází na řadu Sony PSP, Gold Digger a "kámoš 50 Cent" ;). A zatímco jste jak v Jiříkově vidění, do banky vtrhne Clive Owen v kápi a začne si pomocí svého kalašnikova klestit cestu k otevřeným sejfům.

V tu chvíli ještě nevíme, co má v plánu a vypadá to, že nás v tomhle ohledu čeká velká pointa. Tady je však poprvé naznačeno, že jestli bude mít někdo se Spojencem problém, nebude to ostřílený režisér Spike Lee, ale spíš debutující scenárista Russell Gerwirtz.

Ten se totiž neumí rozhodnout, jestli má být film mrazivý thriller nebo akční komedie a tak zkouší oscilovat mezi oběma polohami, v naději že to diváci budou brát jako netradiční přístup. Jeho hrátky s flashbacky a násobnými pointami pak sice boří klišé jako dominové kostky, ale např. záběry z výslechu podezřelých, prostříhané do celého děje (tedy ještě do chvil, kdy jsou podezřelí přisátí na podlaze banky, pod dohledem rabiátů), vzbuzují dojem berličky, kterou musel Gerwirtz použít, aby dějová kostra nepůsobila příliš triviálně.

Jenže Spike Lee to zvládnul přepsat na celuloid s neuvěřitelnou grácií, která hbitě štukuje díry Gerwirtzova scénáře. Divák je střídavě napjatý a uvolněný, často je svědkem nečekaného gagu (i ty hodně útočné vtípky fungují, protože dokonale ředí atmosféru) a minuty radostně ubíhají, navzdory faktu, že "jen" sledujeme dva chlápky, přemýšlející nad tím jak by jeden druhého přechcali. Samozřejmě pokud jde o Denzela Washingtona a Clive Owena, může to ve schopných rukou dopadnout velmi zajímavě, dokonce tak že Jodie Foster se stává tou třetí vzadu, Christopher Plummer evokuje spíš chroptícího důchodce (jeho první hláška "O můj bože." mě zcela upřímně vyděsila, pak už se to naštěstí vyšplhalo do průměru) a Willem Dafoe je na plátně jenom občas (ale zanechává příjemný chuťový dojem). Kromě dvou machrů na plakátu překvapivě zaujme i Chiwetel Ejiofor, jehož jméno se pomalu začínám učit psát bez nápovědy, protože tenhle Brit se objevuje v čím dál tím důležitějších filmech a je pro mě synonymem pojmu "využitá šance". Ve Spojenci ho určitě nepřehlédnete.

Za dokonale promazané spolupráce hereckého týmu se tak Spike brodí dějem a kromě politicky nekorektního humoru útočí i dějovými zvraty. U jiných filmů bychom možná brblali něco o křečovitosti s jakou se snaží režisér napojit potrubí osudu na ta správná místa, ale Spike nikam nespěchá, všechno u něj vyplývá tak nějak přirozeně, aniž bych si stěžoval na rozvleklost filmu (a to já činím rád ;). Prostě zlatá střední cesta, po které se kdykoliv projdu znovu a to velmi rád. Jestli takhle dopadají popcornové scénáře v rukou nezávisláků, pak možná Spike Lee uhodil na hlavičku a je na čase vyhnat od koryt staré zahnilé rutinéry. Spojenec totiž dokazuje, že i v Hollywoodu lze dělat filmy pro radost a s eRkem na štítu vám dovolí tolik narážek na všechno možné, až se z toho divákům protočí zorničky. Je to film pro labužníky, kteří rádi hledají drobné detaily, ale i pro široké publikum, které potřebuje scény ála S.W.A.T. Když v úvodu snímku mluví Clive Owen o anatomii svého plánu, svým způsobem popisuje i samotný film. Ještě před vstupem do kina totiž víte kdo, kdy, kde a proč, ale nevíte jak. A JAK je tady to úplně nejdůležitější. Vyjednavači odstup, tvoje místo na poličce teď na chvilku zabere Spojenec.