Snad u žádného jiného traileru jsem si od jistého časového úseku neříkal tak často „ale v dalším záběru už přece hvězda nebude…ne?“ A hle! Digitální tsunami pixelů vyvrhává v globálu doprovod dostatečně důstojný pro anglickou královnu, natožpak pak pro poměrně neznámého Tobyho Jonese. Mimochodem, pokud by vám hlas Tobyho Jonese někoho připomíná, hledejte v přihrádce Harry Potter a Tajemná komnata, složka „domácí skřítek Dobby“ ;). Dost však legrace na triko uměleckých ambicí. Ukázka vám nakrásně ilustruje, že jsem nekecal. Capote 2005 = Capote 2006. Ba co víc, nezvětřil jsem u současného ročníku naprosto žádné osvěžení v jakémkoliv směru. A mrzí mě, že to musím říci, ale… mám z toho pocit, jako kdybych se díval na parodii. Župan je růžovější, hlásek pisklavější a uvnitř mého nitra bují a pozvolna se dere ven povrchní složka zvaná cynismus. Snažím se udržet, ale pak přijde policejní komisař Jeff Daniels a se svojí hláškou („Prosím, madam?“) i zbytky poslední vážnosti pohřbí. Tři hvězdičky, které dávám, jsou ze slušnosti. Nedokážu se odprostit od asociací, neumím zapomenout na to, jak se Phillip Seymour Hoffman nebetyčně culil, neodpářu si neustálé myšlenkové výlety směr minulá oscarová sezóna. Chápu, že je to k McGrathovu dílku nespravedlivé, ale být první se zkrátka zatraceně vyplatí, zvláště když točíte životopisné drama osobnosti tak výrazné, jako je Truman Capote.