Když kolega imf před půl rokem vytvářel profil k nové cituplnosti Cameron Diaz, nejspíš ani netušil, jak moc se trefil s jeho věnováním pro úplně jinou diváckou skupinu. Pokud stejně jako my považujete za vrchol filmového dění uplynulého týdně efektní navlékání podprsenky uprostřed mlátičky v DOA: Dead or Alive :-), měli byste před hladivým drámem Zná ji jako svý boty utýct do exilu (nebo alespoň na pivo do hospody) rychlostí Tasmánského čerta a nevylézat z téhle oázy duševního, a řekl bych i kulturního klidu minimálně do chvíle, kdy se sterilní rodinná romantika Curtise Hansona přestěhuje na snadno ignorovatelná DVDčka.

Bylo by jednoduché odvolat se na jinou cílovku (to, že nejsme slečny, ženy ani babičky těžko popřeme), ale stejně jako musí výborná dětská zábava zaujmout dospělé, mohlo by i povedené melodrama pro publikum s chromozomy XX přitáhnout i diváctvo s nekontrolovatelnými návaly testosteronu. Jenže In Her Shoes o takových výšinách snít nemůže, jelikož jednoduše neuspokojí nikoho kromě sentimentálních leštiček červené knihovny. Jen jim nebude vadit sterilita příběhu, bezdějovost celé jedné hodiny, kterou má spasit pouhé smíření dvou sester, a další dlouhé minuty formálně upjatého hlazení všech duší, které dojímá tím, že k sobě naprosto odlišní rodinní příslušníci najdou po letech cestu. Chápete správně, PR materiály nelžou a Zná ji jako svý boty skutečně potěší hlavně divačky kategorie 60+, pro něž bude Hansonův filmík jen náhodným intermezzem mezi Rodinnými pouty, Ordinací v růžové zahradě a slzami na vnuččině svatbě.

Jednoznačně nalajnovaný scénář, jenž jsme poznali už díky lehounce nadprůměrnému, ale jistě atmosférickému traileru, pochopitelně nesvádí k vědeckým analýzám, ale žel ani k pouhému zadýchanému svírání pěstí (aspoň pokud sledujete, co nového se v kinematografii děje). Hanson kradmo a ospale rozkrývá dějové základy, které mu zprvu alespoň zachraňuje živelná Cameron Diaz, jejíž dlouhé nožky vábí oko a prýštící sexualita všechno ostatní, tak aby kontrast s usedlou ségrou Toni Collette byl co nejdrastičtější. Mozek bude sice přitakávat hodné, racionální a tak trochu smolařské Toni, sympatie si přesto získá i její zrcadlový opak s blonďatou kšticí a úsměvem svůdné Cameron, kterou (jako onen nositel chromozomu XY) nemůžete zavrhnout ani po doslova prozvracené souloži.

Hanson směřuje k stěžejnímu konfliktu velmi pomalu a trochu nemotorně, protože ani na momentík neopustí předvídatelnou linii pozvolna gradovaných rozporů, na jejichž konci stojí „doživotní“ hádka i finiš lepší části Hansonova měkkosrdečnictví. Chlapík řídící tuhle selanku už párkrát dokázal, jak krásně umí rozpálit celuloid. V In Her Shoes se ale možná nechal pohltit látkou, a tak s příchodem své hrdinky mezi moudré seniory, babičky a laškovné dědečky připustil k režírování své senilnější já, jež se projevuje stereotypním aranžmá sáhodlouhých sekvencí o nápravě neurvalé, a naopak „socializaci“ upjaté sestřičky. Obě v druhém poločase jistojistě kráčí k světlé straně Síly, obě bez škobrtnutí chvátají ke smíření, až si jeden znuděný recenzent musí zamýšlet nad tím, proč se ke sledování tohohle výchovného smývání linií mezi vznešeným filmovým zážitkem a hloupoučkým kýčem má vlastně nutit.

Curtis Hanson nenabídne za celé dvě hodiny jediný chutnější recept než omšelé paralelní spojování dvou různých životů. Možná to ještě jakž takž funguje při vsévání hudebních melodií, protože každý zasněný slaďák pojící se se shovívavým sesterským úsměvem dává filmu víc než veškerá herecká kvalita zřejmá od Shirley MacLaine až po Toni Collette. Uvolněných pasáží s jakousi náladou je však minimum, což hlavně s podporou doslovného konce á la německý doják pro večerní program televize Prima, vytváří z In Her Shoes nejen jeden z nejusedlejších a nejhůře poživatelných, ale i nejméně zajímavých titulů, jež přitom disponují áčkovým produkčním zázemím, lákavými jmény v titulcích a slušnými technickými vlastnostmi.

Filmový svět je stejně jako jeho reálný předobraz narvaný paradoxy. No schválně...

Produkce: Tony Scott
Věk: 61 let
Zvláštní znamení: bratranec vizionáře Ridleyho trpící rozklepanou rukou, neurotickým okem a neschopností natočit jeden statický záběr, král prolínaček, epileptických montážních technik a jiných vizuálních zběsilostí, pro něž je nazýván největším formálním kancem dneška.

Režie: Curtis Hanson
Věk: 60 let
Zvláštní znamení: piha na pravém předloktí, která Hansonovi přinejmenším psychicky dopomohla nebývale dynamicky nasnímat „životopisný“vzestup Eminema v hitovce 8 mile a předat energii z rapovacích bitek i divákům naprosto nepostiženým tímhle hudebním žánrem.

Hlavní role: Cameron Diaz
Věk: 33 let
Zvláštní znamení: hrdě vystavované fyzické přednosti, ponejlépe řízené zadečkem v bikinách, jenž přes videoklipové balení pana McG jistojistě dovádí slabší teenagerské povahy k zoufalství a rychlým pohybům rukou.

Tři osobnosti, které ví, jak bavit, jak být atraktivní, ba i jak být cool. Přesto je čerstvý výsledek jejich snažení jednoznačný: Iniciovaly „nejuchcanější“ film letošního roku!

A je to venku... dobrou noc.