Dříve herečka, dnes už spíše režisérka Maria Schrader je podepsaná pod spisovatelskou biografií Před ranními červánky a především chváleným seriálem Neortodoxní. Na letošním Berlinale měl premiéru její další film, který to postupně dopracoval až k nominaci na Oscara za Německo. Koncem března příštího roku se dozvíme, zdali zemi s tradičně velmi silnou kinematografií hájil důstojně; výraznější úspěch by však byl docela překvapením.

Archeoložka Alma je součástí programu, který se snaží vytvořit dokonalé robotické partnery. Jako ideální protějšek jí je vybrán (a naprogramován) Tom, z čehož samostatná, leč řadou vztahových bolístek poznamenaná Alma nemá žádnou radost – projektu se účastnit nechce a uměle stvořený muž jí jen přidělává starosti. Taková zápletka evokuje docela obyčejnou romantickou komedii a hle – tenhle film docela obyčejnou romantickou komedií skutečně je.

Vztah Almy a Toma si proto projde očekávatelnými a bohužel až příliš šablonovitými fázemi, kdy žena svého robota postupně odmítá, hádá se s ním, odhání ho, cítí se jím ohrožená… aby mu nakonec padla kolem krku. Jako kdyby si Schrader a její spoluscenárista Jan Schomburg (s nímž spolupracovala i na životopisu Před ranními červánky) řekli, že šablonovitá žánrovka nic víc než lehké ozvláštnění sci-fi motivem nepotřebuje. Na tenhle typ přemýšlení jsme zvyklí z rutinní produkce Netflixu, ale uchazeč o festivalového Zlatého lva by přece jen mohl chtít diváka překvapit trochu více.

Věčný svit neposkvrněné mysli nabídl neokoukané trikové hrátky, Lars a jeho vážná známost hluboce prožitou rovinu práce s traumatem, Ona od Spikea Jonzeho zase aktuální přesah k současným technologiím a Humr bizarní nástřely celospolečenských jevů. Na co v této konkurenci sází Miluj svého robota? Snad jen na fešáckého Dana Stevense s kouzelně nepřítomným výrazem a snaživou Maren Eggert v hlavní roli, za kterou si odnesla i ocenění z Berlína. To je však na utahané vyprávění přece jen trochu málo.

Film se na pár místech přece jen dostane pod žánrový povrch a předloží zajímavé, leč přece jen očekávatelné otázky o původu humanity. Rozvíjí je však příliš doslovně na to, aby divákem pořádně rezonovaly. Zároveň je však třeba uznat, že se pořád jedná o vcelku fungující a nenáročnou feel-good romantickou komedii, která nabízí dostatek momentů k příjemnému pousmání.