Občas si po zhlédnutí nějakého filmu vzpomenete na trailer a pomyslíte si: "Já už tehdy věděl, že to bude super(hovadina)". U Hostage vás tahle nálada popadne už zhruba po první půlhodině, kdy film začne víc než thriller připomínat reklamní šot nějakého hollywoodského architekta. Ne že bych Florantu Sirimu (Vosí hnízdo) zazlíval jeho obsesi pěknými tvary baráků, aut nebo lidí, ale celý příběh se plus mínus odehrává v jedné luxusní vile a Siri místo, aby ždímal charaktery, jen objevně zkoumá snad každou stěnu (po zhlédnutí bych ty interiéry uměl nakreslit poslepu). Rozhodně vás nevytrhnou z nudy artistické úvodní titulky a podpásový flashback s Willisem zarostlým stříbrně protkaným vousem. Popravdě se jedná o to nejlepší z filmu, protože při výrobě traumatu pro hlavního hrdinu snímek alespoň připomíná hollywoodský thriller. S přechodem do "současnosti" už se přes veškerou Siriho snahu brodíme v televizním měřítku, scenáristicky i vizuálně. Čas od času sice režiséra napadne zacitovat Bibli, což ovšem v kontextu vyznívá neuvěřitelně směšně. Evropsky ujetá stylizace náhle přepadající tradiční hollywoodskou kostru zkrátka nefunguje. A Willis? Ten to dopracoval - pořád s ním někdo zametá, prvoplánové postavy naštvaných teenagerů stráví před kamerou víc času než on nebýt té poslední přestřelky, zřejmě byste mu akčního hrdinu vůbec nevěřili. Což měl být evidentně záměr, stejně jako "překvapivé" větvení příběhu. Obojí krachuje na celé čáře a Willisovi prostě nehláškující loseři nesluší. Radši ať rychle servíruje Die Hard 4, ovšem bez Siriho na palubě. Pak možná zapomenu na tenhle zmetek.